9.

     "Nebojte se, pane, tady jste v bezpečí. Jsem zdejší po-
lesný Fjodor Michajlovič. Dal jste práce, než jsem vás z té 
medvědí pasti vytáhl. Ale teď musíte v klidu rozmrzat. Ležte 
a spěte."
     "Děkuji vám Fjodore Michajloviči. Já tady nemohu zůs-
tat, měl byste opravdu velké nepříjemnosti. Dejte mi, pro-
sím vás, tužku a hodně papíru."
     Ano, myslím, že toto bude nejlepší cesta. Pro případ, 
že by se se mnou něco stalo. Fjodor Michajlovič mi slíbil, 
že pokud si dopis někdo nevyzvedne, odevzdá ho na nejbliž-
ší poštovní stanici a odešle ho mému příteli.
     Starý hajný mne nerad pouštěl, spřátelili jsme se. Já 
jsem však musel dál. Po dlouhé a vysilující cestě jsem ko-
nečně uviděl domy. Cíl mé cesty je na dosah. Oddechl jsem 
si. Vtom mě obstoupili. Docela tiše, výhružně — buď poslech-
neš, anebo... Zakřičel jsem tu nejsprostší nadávku jakou kdy 
znal svět. Rána suše třeskla. Hlavni inženýr a koordinátor 
kosmických letů se zhroutil do sněhu.

     Starý Fjodor dlouho vzpomínal na moudrá slova záhadné-
ho člověka, která pronesl, když se s Fjodorem loučil. Pos 
tupem času se hajného zmocňovaly obavy. Již dávno vypršel 
čas, kdy měl být vyzvednut dopis. Bohužel stalo se, že na 
dopis shodou náhod zapomněl. Jednoho večera seděl nad kni-
hou, když se nad okolní krajinou rozlila zelenavá záře. O-
zvalo se silné vrčení. Les začal na několika místech hořet. 
Fjodor vyběhl ven, ale uviděl pouze hořící polom a zelenou 
tečku na obloze. Posléze se na toto zapadlé místo začaly 
sjíždět vědecké kapacity z celé země. Starý hajný se stal 
středem zájmu, neboť byl jediný člověk, který prý spatřil 
obyvatele jiné planety. Fjodor Michajlovič se začal zajímat 
o vesmír. Studoval. Když přešla světská sláva, otevřel Fjo-
dor dopis. Četl. Četl dlouho. Ještě déle přemýšlel. Je to 
pravda? Co je pravda? To či ono? Ten podivný člověk byl in-
ženýr, podívejme se. Ale přece není možné, že ti dva sympa-
tičtí kluci, ti kosmonauti, co je vystřelili na tu Venuši, 
že ztroskotali! A teď už nežijí? Jak je to možné? Vždyť 
dnes večer hlásilo rádio, že přistáli na Venuši, a že je to 
další triumf vědy a techniky. Starý Fjodor dlouho přemýšlel. 
Mnohokrát si přečetl tu zpověď člověka, který jistě nesl i 
část viny a který před ní prchal. Uprchl také sám před se-
bou?
     Ráno se Fjodor Michajlovič rozhodl. Dopis odešle do Me-
zinárodní rady, ať celý svět ví to, co teď on. Nasedl do sa-
ní a vydal se do nejbližší poštovní stanice. Na první křižo-
vatce se mu však splašil kůň a Fjodor Michajlovič vypadl ze 
saní přímo pod kola protijedoucího gazu. Listy dopisu se roz-
létly po celém náměstíčku. Lidé, kteří spěchali po ulici si 
nevšímali popsaných papírů. Právě oznámil rozhlas, že kosmo-
nauti sťastně přistáli, ale pro celkovou vyčerpanost byli 
oba dopraveni do sanatoria, kdo si delší dobu pobudou.
     Jen zvědavý metař kroutil hlavou nad podivným papírem, 
kde bylo roztřeseným písmem napsáno" ... proč museli tito dva 
nejlepší lidé, jaké jsem kdy znal, položit životy pro něco, 
k čemu lidstvo nevyzrálo? Což nestačí, že zde, na Zemi je
......!