- 3 -


ZNÁTE JE ?

K. Macák: Karel Čapek

     Koncem minulého roku jame si připomněli 45. výročí 
úmrtí nejvýznamnějšího českého spisovatele 20. století 
Karla Čapka. Je to určitě pádný důvod k tomu, abychom se 
nad jeho pozoruhodným dílem zastavili i na stránkách na-
šeho časopisu.
     Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svato-
ňovicích v rodině venkovského lékaře. V 11 letech začal stu-
dovat gymnázium v Hradci Králové, kde vstoupil do 
studentského anarchistického kroužku. Po prozrazení kroužku 
musel odejít do Brna, aby mohl studium dokončit. Zde se 
mladý Čapek zabývá zvláště četbou světové literatury a do 
tohoto období spadají i počátky jeho literární tvorby. Po 
absolvování gymnázia odchází studovat do Berlína a do Pa-
říže. Roku 1915 dosáhl doktorátu filozofie. Za první svě-
tové války působil na krátkou dobu jako knihovník a vycho-
vatel u hraběte Lažanského, neboť nebyl pro těžké onemoc-
nění páteře odveden do války.
     Čapkovo dílo je neobyčejně rozsáhlé a mnohostranné. 
Není tedy úkolem tohoto příspěvku zabývat se tímto dílem 
komplexně. Z pochopitelných důvodů vyplývajících ze zamě-
ření našeho časopisu a z aktuálnosti Čapkova díla vůbec 
se zmíním o jeho tvorbě vědeckofantastické a o jeho dílech 
protiválečných.
     Po prvních zkušenostech s modernou se stal takřka přes 
noc světově proslulý svým dramatem RUR. V tomto díle se od-
ráží autorův zájem o moderní vědu a technický pokrok, sou-
časně však i obavy o osudy lidstva ve světě, v němž se zmoc-
ňuje vlády nad člověkem jeho výtvor, a kultura je ničena 
technickou civilizací. Námětem hry je vytvoření umělého 
člověka — robota. Rossumova továrna chrlí nové a nové ro-
boty a lidé jich používají ke všem pracím a pak i k válkám. 
Nakonec se roboti vzbouří a vybijí lidstvo Jejich výrob-
ní tajemství je však ztraceno a hrozí nebezpečí, že i ro-
boti vyhynou. Naštěstí však dva z robotů, kteří byli nadá-
ni citem, pocítí vzájemnou lásku, a tím je další život na 
zemi zachráněn. Závěr příběhu dostává tedy charakter bib-
lického odkazu Adama a Evy, kteří zakládají nové lidské po-
kolení.
     Proč se tímto závěrem přiklonil Čapek k optimistické-
mu východisku? Proč nedopustil, aby lidé, kteří jsou posed-
lí jen honbou za zisky, dovršili vlastní zkázu? Odpověď, 
kterou na tyto otázky poskytl sám autor, lze najít v časo-
pise Jeviště z roku 1921, kde se mimo jiné píše: „Dovedeme 
stěží myslit, že by se mluvilo o lidstvu jako o vymírajícím 
nebo vymřelém rodu Představte si však, že byste stá-
li nad hrobem člověčenstva; kdybyste byli sebevětšími ška-
rohledy, jistě byste si uvědomili božský význam vyhynulého 
rodu a řekli byste — také vy: Byla to veliká věc být člo-
věkem ...“