- 4 -


     O dva roky později v roce 1922 vychází další dvě Čap-
kova díla z utopickou tematikou. První z nich je Továrna 
na absolutno, které stejně jako román Krakatit z r. 1924 
řeší odpovědnost vědeckého výzkumu v souvislosti s humánním 
pokrokem lidstva. Druhá je hra Věc Makropulos. Hlavní po-
stava tohoto díla zpěvačka Emilia Marty, jejíž otec byl lé-
kařem Rudolfa II, je žena, které požívá elixír způsobující 
omládnutí téměř na tři sta let. Pro umělkyni však nic nemá 
v tak dlouhém životě smysl, nic nemá pro ni cenu, a tak 
recept přenechává mladé nešťastné dívce ve snaze pomoci jí. 
I ta si však uvědomuje, že elixír je pro člověka bezcenný 
a zničí jej. Hra je tedy jakousi obhajobou lidské smrtel-
nosti. Myslím, že je nutné poznamenat, že toto dílo vznik-
lo jako Čapkova polemika s knihou G.B.Shawa Zpět k Methusa-
lemovi. V této knize dochází Shaw k opačným názorům než 
Karel Čapek. Shaw vidí v možnosti žít několik set let ideál-
ní stav lidstva, jakýsi budoucí ráj. Je těžko říci, co je 
správnější; na obou stranách se nedostává bohužel vlastní 
zkušenosti. Čapek říká, že Shawova téze je uváděna za kla-
sický příklad optimismu, zatímco jeho za beznadějný případ 
pesimismu. Dejme tomu, že jednou v budoucnosti nebude nemo-
cí a bídy ani nečisté dřiny, to je zajisté optimismus: Ale 
říci, že tento dnešní život plný nemocí, bídy a dřiny není 
tak nadobro špatný a zatracený a má něco nesmírně cenného, 
to je podle Čapkova vyjádření nalezení toho správného vý-
chodiska. Autor to dokládá těmito slovy: „Věřte, že je je-
diný skutečný pesimismus, a to je ten, který skládá ruce. 
Člověk, který pulsuje, hledá a realizuje, není a nemůže být 
pesimistou.“
     V linii uvedených děl pokračovala ještě hra Adam stvo-
řitel, kterou napsali oba bratři společně roku 1927. Zákla-
dem je motiv, že Adam ze pomoci „kanonu negace“ zničí celý 
svět až na sebe samotného, a vytvoří svět nový – ten, je 
však ještě horší, než jaký byl ten starý. Adam vidí ve světě, 
který sám stvořil rovněž bídu a není si jist, jestli by ne-
bylo lépe tento svět opět znegovat. V rozhodující chvíli 
se proti němu postaví největší chudák ze všech — zmetek, 
který mu ukazuje, že na světě se žít dá, třebaže pro mno-
ho lidí není a ani nebude ideální: „Já vám dám, zničit 
svět! Tohle je můj kanon, tady ten hrnec! A tohle je můj 
svět, tohle to všecko! Nedám, nedám! Vy všichni byste chtě-
li rozbíjet svět pro samý velký myšlenky. Zmetek nemá žád-
ný velký myšlenky. Zmetek chce bejt jenom živ. A proto vám 
nedá tento svět.Pro zmetka je dobrej dost.“
     Ve hře Adam stvořitel chtěli bratři Čapkové říci, že 
svět je sice mizerný, ale každý pokus jej zlepšit může vše 
nanejvýš ještě více pokazit. Je tedy moudřejší vzít jej, 
jaký je, a snažit se svého lidského času slušně a lidsky 
důstojně využívat. Čapek nevěří v tvořivou schopnost člo-
věka, ať se snaží sebevíc, nic nového nevymyslí. Ať je ja-
kákoliv idea sebekrásnější a sebeušlechtilejší, je jí vždy 
zneužito a slouží k utlačování většiny lidí.


364/84