Fanziny
Digitalizované fanziny        Souvislosti        Seznam fanzinů        Obálky fanzinů        karel506@post.cz        Navštivte nás na Facebooku  
 
první strana předchozí strana na úvod fanzinu další strana poslední strana
                              10.

Raději jsem mu neodporoval. Boulter nikdy nic nedělá bezdůvod-
ně. Odnesl jsem všechno zpět do vozu, na cestě za vrátky jsem 
se otočil a odjel. Po čtyřech stech yardech fungoval přístroj 
dokonale. Pořádně to mnou otřáslo. Začal jsem experimentovat. 
Vystrčil jsem mikrofon z okna, vytočil zesílení naplno a jel 
zpět k troskám. Ve vzdálenosti dvou set padeáti yardů začal šum 
větru v monitoru slábnout. Ve dvou stech se neozývalo nic. 
Opakoval jsem tu zkoušku, abych si byl jist, a pak jsem se vrá-
til a informoval Aleka. Ten pokrčil rameny. „To bychom zatím 
tedy měli. Tak daleko přívodní kabel mikrofonu vést nemůžeme. 
Musíme vymyslet něco jiného."
Řekl jsem: „Myslíš, že se tu dá vůbec něco nahrát?"
Boulter odpověděl protismyslně: „Vím jen to, že se tu něco 
nahrát nedá."
Potom natočil několik snímků, jak obcházím po místech, kde kdy-
si stály zdi. Nechali jsme toho pak až do odpoledne, kdy jsme 
pokus opakovali. K večeru jsme se naposledy porozhlédli, vráti-
li se domů a Boulter poslal jak nejdřív mohl negativ k vyvolání. 
Výsledky byly skličující. Několik podivných úkazů tam bylo; na 
jednom místě bylo všechno zamlženo a vůbec jsme nemohli zjistit 
proč, na jiném místě bylo několik šmouh, jako by se celé zaostře-
ní popletlo. Většinou ale byl vyvolený materiál celkem normální. 
Pokrčil jsem rameny. „No, alespoň jsme tu pověru vyvrátili. Ve 
Freyi se natáčet dá. Doufám, že tím to celé končí."
Boulter zavrtěl hlavou. „Zapoměls na magneťák; který nechtěl 
nahrávat. Něco tam přece jenom je, Glyne. Vypravím se tam znovu 
příští víkend. Musím to znovu prozkoumat."

Náhodou jsem s ním tenkrát nemohl jet. Potom si tam vyjel ještě 
dvakrát sám. Asi za měsíc po naší první cestě mi zatelefonoval. 
Měl vzrušený hlas: „Mám tu něco sakramentsky podivného, Glyne."
Zajel jsem k němu, Boulter přestavěl halu ve svém domě v celkem 
přiijatelnou předváděčku, v níž se promítací přístroj i světla 
daly řídit z desky umístěné na dosah ruky u jednoho z křesel. 
Když jsem vstoupil, promítačka běžela. Boulter ji ihned vypjal, 
vyjmul kotouč s filmem a nasadil ho, aby ho převinul. Řekl:
„Chtěl bych to projet od začátku. Myslím, že ti to bude stát 
za to."
Povšiml jsem si, že vedle na stolku stojí láhev whisky a několik 
sklenic. Ukázal jsem na ně: „Co oslavuješ?"
„Průlom, Napřed se napijeme. Chtěl bych ti to objasnit. To, co 
uvidíš, ti řekne mnoho." Nabíhací pásek začal pleskat kolem hor-
ní cívky promítačky, a Boulter se dotkl řídící desky vedle sebe, 
aby zastavil motor. Posadil jsem se. „S čím ses o to pokoušel?" 
zeptal jsem se.
Boulter nalil sklenice. „S filtry," řekl. „Na zdraví, mimocho-
dem. Ať žijeme! Zprvu jsem zkoušel nejrůznější materiál. Uvažo-
val jsem o infračerveni nebo něčem podobném. Použil jsem filtrů 
teprve jako posledního útočiště. Odpověď je prostá, Glyne: pola-
rizace."
„Co to má za účinek?"
„Zviditelňuje to. Totiž, rozhodně to zviditelňuje něco. Nevím 
zrovna co. Prostě jsem dal před objektiv polarizátor. Spíš si 
myslím, že při některých úhlech je účinější než při jiných, ale 
příliš jist si nejsem. Rozhodně je to ale slušné." Vstal a nasadil