11.

kotouč s filmem. Pak se vrátil a spustil přístroj. Řekl: 
„Posuď sám."
Světla v místnosti zhasla. Na plátně se objevil hodinový cifer-
ník. Byl připevněn na černé tabuli a pod ním byl proužek papíru 
s datem. Když nic jiného, tak je Boulter metodický. Řekl:„Věděl 
jsem, že to s filtrem půjde,zkusil jsem to totiž týden před tím. 
A protože mi napadlo, že bych měl mít neustálou časovou kontro-
lu, použil jsem ciferníku. Jak se věci vyvinuly, nakonec to vlast-
ně ani nebylo třeba. Uvidíš proč. Kamera byla celou dobu zaostře-
na na lístek s datem. Proto jsou ty trosky tak trochu mimo."
Hodiny ukazovaly čtvrt na dvanáct. Film běžel několik minut, aniž 
se ukázalo něco neobvyklého, když tu se Boulter dotkl mé paže.
„Teď se na to dívej!"
V prostoru za hodinami se objevil jakýsi stín. Nedal se nijak 
blíž rozpoznat. Jeho obrysy jako by se zachvívaly a pulsovaly. 
Vypadalo to jako vyslovené závojení, jenže se to pomalu pohybo-
valo a plížilo přes trávu zprava do středu plátna. U paty jedné 
zřícené zdi se to zastavilo. Boulter se lehce naklonil kupředu 
a já uhodl, že dojde k něčemu pozoruhodnému. Ten stím chvíli se-
trval na místě, nepatrně se zachvíval a pak se vyšplhal...
Řekl jsem:„Panebože, Aleku, ono to..."
„Šplhá nahoru po té zdi. Správně. A jestli mi vysvětlíš, jaká 
chyba kamery by měla za následek takový úkaz, tak mě převezeš, 
i když ti za to moc vděčný nebudu."
Zavrtěl jsem hlavou. „Neboj se, Aleku. Na tohle nestačím."
Když záhada dosáhla vrcholku zdi, připojil se k ní druhý stín, 
který rovněž přišel z prava. Bludička číslo dvě se pohybovala 
podstatně rychleji a vypadalo to, jako by s tou první splynula. 
Pak se oddělily a obě se vznesly nad zeď a klouzavě letěly ke 
kameře. Jak se blížily, nabývaly hvězdicovitého nebo chobotnico-
vého tvaru s chomáčkovitými, černě mlhovitými chapadly. Ostře 
jsem se nadechl a plátno zhaslo. Boulter se zasmál. „V tomhle 
okamžiku jsem přestal natáčet, pochopitelně jsem nevěděl, co z to-
ho bude. Bylo to nastaveno na pět minut. Natáčel jsem dvakrát 
s časovým odstupem půl hodiny. Tady je druhý pokus."
Tentokrát byl viditelný pouze jeden z obou stínů. Vypadalo to, 
jako by se pohyboval po vrcholku jedné zdi. Za chvíli se vznesl 
vertikálně mimo plátno. Film běžel ještě dvě minuty, aniž se co 
událo. Boulter zastavil promítačku.
Řekl jsem: „Zřejmě se tam pořád něco děje. Co to k čertu vlast-
ně je, Aleku?"
V místnosti se rozsvítilo a já jsem zamžikal. Boulter vytáhl 
cigarety, jednu si zapálil a hodil mi balíček. „Není to nic fy-
zického v tom smyslu, jak my to ovšem chápeme. Nic tu nefotogra-
fujeme, prostě jen otvor, do něhož kamera nemůže vidět. Proč 
to takhle působí na filmový materiál a nikoli na lidskou sítni-
ci, v tom je právě záhada. Ale když si myslíš, že se tam pořád 
něco děje, tak se podívej na tohle." A znovu spustil promítačku.
Tentokrát se ručičky hodin na ciferníku viditelně točily.
Řekl jsem: „Zastav! Jaký je časový odtup?"
„Minutový interval mezi jednotlivými obrázky. Delší jsem nemohl 
dosáhnout. Zhotovil jsem si pro to zvláštní zařízení. Byl to 
zřejmě ten nejlepší způsob, jak si opatřit průřez víkendem ve 
Freyi."                                   /Pokračování/