5.

     „Šéfe, chcípnul motor!" křičel nějaký vousáč z okna vlekař-
ské boudy na vlekaře „Nemáme šťávu!"
     Dav, tísnící se před vlekem, zaslechnul tuto zprávu a počal 
nespokojeně mručet. „To von!" křikl pojednou kdosi a ukázal ho-
lí na Lesouně. „Propích holí kabel!"
     Celý dav se vrhnul na nebohého Lesouně. Ten nemeškal, za-
mumlal kouzelnou formuli a byl pryč.

     No a to je vlastně všechno, víckrát už žádný incident Le-
souň nevyvolal. Slyšel jsem sice, že nějaký dědek se k smrti 
vyděsil, když viděl rolbu, ale to není ověřené. A chcete vědět, 
jak Lesouň skončil?
     Inu, to je přece jesné, jako mnoho jiných živočichů, i on, 
přestože byl nesmrtelný, zemřel na otravu průmyslovými exhalace-
mi.
     Bylo to na něj, na chudáka, přeci jen trochu silný kafe. 
Mimochodem, vy se tomu divíte?

                     -     -     -

Poznánka redakce:
Chtěli bychom ve Sci — fi otiskovat zajímavé nebo méně známé 
povídky, popřípadě rozsáhlejší literární útvary, na pokračování. 
Povídku Keitha Robertse „Boulterovi kanáři" /Boulters‘s Canaries/ 
vydal  v roce 1965 John Carnell /autorské právo/ v časopise 
New Writings In S — F, č. 3. U nás byla publikovaná ve sborníku 
povídek Tichá hrůza /vyšlo v roce 1970/. Překlad Tomáš Korbař 
v roce 1967.






Povídku Boulterovi kanáři přetiskujeme nadvakrát.