- 10 -

tomu záběry pořízené expedicí, na kterých jsou vidět po-
kusy s předměty podobnými našim plavidlům. Šlo zřejmě o 
pokusy se startovní a letovou fází modelu. Tyto modely 
však nemají ani své motory, a k jejich pohybu je zapot-
řebí katapultních zařízení, podobných obyvatelům Země. 
Pro nízkou technickou úroveň bylo proto rozhodnuto ne-
navázat zatím s obyvateli Země bližší kontakt...

=======================================================
=======================================================
Bez určení         LIBOR  SUCHOMEL (žák 7. třídy!)
pořadí:
                   O   B   R   A   Z
=======================================================

     Na moře tiše padal soumrak. Šel vedlo mě, ruce 
v kapsách, ledabyle ohrnutý límec. Na konci nábřeží se 
zastavil a stařecky usedl na lavičku. V jeho tváři by-
lo znát dojetí. Byl povoláním kosmonaut-archeolog. Vět-
šinu života strávil zpoloviny v chladných prostorách 
kosmických korábů, pendlujících mezi novými a novými 
planetkami, zčásti mezi nicneříkajícími rozvalinamichá-
trajících mimozemských měst. Často psával o své touze 
vrátit se znova do míst spjatých s jeho dětstvím, do 
míst, která miloval. Teprve nyní po více jak čtyřiceti-
leté odyseji se mu jeho přání splnilo. Seděl na lavičce 
a dojatě pozoroval západ slunce. On, hrdina.
     =Vyprávějte něco, prosím,= - vyklouzlo mi z úst.
     Kapitán se zasmál:
     =Co bych ti, chlapče, já mohl vyprávět. Příběhy pl-
né krve a příšer s broučíma očima? Kdepak, v mojí prá-
ci nebylo zdaleka nic takového. Ale když chceš, povím 
ti docela jiný příběh. Příběh, který znám jenom já a 
kvůli kterému chodím sem na nábřeží každý den. Stalo se 
to před mnoha a mnoha lety...
     Kroužil jsem tehdy sám na oběžné dráze čtvrté Sí-
riovy planety. Sám v malém dvoumístném modulu. Celá po-
sádka byla odvolána v důsledku agrese ze souhvězdí Ha-
da bránit rodnou planetu. Pouze já jako palubní kapitán 
jsem zůstal. Mým úkolem bylo udržovat základní palubní 
systémy v chodu a tak zachovat loď připravenou k náhod-
nému rychlému použití. Rozhodně jsem se nenudil. Rada-
ry a pohlcovače infračerveného záření nepřetržitě centí-
metr po centimetru ohmatávaly povrch planety pode mnou. 
Vydržel jsem celé hodiny vysedávat před fosforeskující 
obrazovkou a pozorovat stínový obraz cizího světa. Bi-
zardní tvary ve mě dokázaly vzbuzovat fantastické před-
stavy a sny. Ta oválná plocha nevelkých rozměrů se pro 
mě stala každodenní drogou,bez jejíž pravidelné dávky 
jsem nebyl sám sebou. A tak jsem objevil Sklepení.
     Hned jak proud elektronů dokreslil na obrazovce ob-
rys geometricky přesného válce, věděl jsem, co by na 
mém místě napadlo každého. Nemohla to být přírodní hříčka