- 16 -


========================================================
========================================================
1. místo
kategorie      JIŘÍ  MATYS   P R O D A V A Č
od 19. let                            D E Š T N Í K ů
========================================================

     V řídké šedé mlze a nepříjemném šeru jednoho podzim-
ního večera se na zastávce aerobusu choulilo šest lidí. 
Trpělivě, či netrpělivě - podle toho jaké byli povahy - 
čekali a počítali dlouhé minuty zpoždění.
     Na kraji travnatého svahu stál starý, ale statný bi-
orobot v proužkovaném ošumělém obleku, s pouzdrem přes 
rameno. Z tlumoku čouhaly rukojeti rozmanitých deštníků. 
Vedle biorobota netrpělivě klepal podrážkou o podrážku 
středně vysoký muž v nejlepších letech, rozzlobený na 
sychravé počasí. Za nimi stály dvě téměř si podobné ženy,
v letech již pokročilejších, a hleděly nasupeně na dva za-
rostlé a hlasité mladíky; dvojici nápadnou, poněvadž oč 
byl jeden subtilnější, o to byl druhý hromotlučnější. Ženy 
neco šeptem přičítaly na vrub chuligánů.
     =K čertu,= ulevil si muž vedle prodavače deštníků. 
Mladíci zmlkli a začali si ho s nepokratým zájmem prohlí-
žet.
     =Taky pravda - už to tu mělo bejt,= přitakala jedna 
z žen.
     =Ještě ke všemu začíná pršět=, přidala se druhá žena.
     =To víte, paní, podzim. To je vždycky tak,= chopila 
se hovoru první. =Dneska je to takový, že kabát, kloud-
nej kabát si člověk u nich nevybere.=
     =No to máte pravdu, dneska jsou to takoví lotři...=
     =Jo, jo, pravda, paní. Dneska strašej lidi už vším. 
Přej budou nahrazovat lidi i v bezpečnostním aparátu...=
     Rozhovor nepokračoval, mezitím se totiž dalo do deš-
tě a prodavač deštníků jedno paraple vytáhl z pouzdra a 
rozprostřel nad sebou modročernou klenbu, chránící před 
dotírající vodou. První žena na něj závistivě pohlédla a 
tiše řekla, jako by nevěděla, že mají třikrát výkonnější 
sluch než lidé:
     =Voni ti lotři dneska neudělaj pro vobyčejnýho člo-
věka nic, ale nic...=
     =Jo, pravda. Vono se už zapomíná, že tu původně mě-
li bejt pro lidi,= přisadila si druhá
     =Mohl byste mi půjčit jeden deštník, než to přiletí?= 
promluvil náhle muž na prodavače deštníků.
     =Nemohu, prosím. Já deštníky nepůjčuji, ale prodávám,= 
odpověděl podle programu biorobot.
     =No, no,= řekl muž kousavě.
     =Ani deštník člověku nepůjčí,= usykla první žena.
     Napětí, rostoucí se sílící sprškou z šedomléčně zbar-
vené oblohy, přerušil hromotlucký mladík. Nečekaně přistou-
pil k prodavači deštníků a se slovy: =Dovolte, prosím!= 
mu vytáhl krajní deštník.