- 18 -

     Ve dveřích se objevili dva muži v bílých pláštích. 
Úředník ukázal palcem nahoru. Znamenalo to jen jediná: 
odsávací šachtu. Jako pro všechny nespokojence, které 
pálilo dobré bydlo.

======================================================
======================================================
A  t a d y  z ů s t a l o  k o u s e k  m í s t a . . .
======================================================

     Byl u nás dr. Ondřej Neff. Přijel 28. 3. a věrný 
smyslu pro dochvilnost, přijel o více jak hodinu dříve.
     Druhý den dopoledne byla beseda s pionýry šumper-
ských škol. Více jako 130 dětí se tísnilo v sále ODP, 
aby vidělo a slyšelo spisovatele a redaktora MF, po-
slechlo si vodopád upřímných slov, vyznání i kamarád-
sky dobře míněných rad. Bezprostřednost, schopnost rych-
le navázat kontakt s dětmi, to vše udělalo z besedy pří-
jemné posezení. A ještě jedna věc, zdánlivě nepodstat-
ná: přišel do sálu, jen tak si sedl, v riflích, vyhrnul 
si rukávy a začal povídat.
     Unavený z dopoledního maratonu a prohlídky zámku 
v Losinách začal povídání v SF klubu pro příznivce žánru. 
Věřím, že po skončení více jak dvouhodinové besedy nikdo 
nezapochyboval, žesci-fi přece jenom =cosi= je.
     Někteří si o umělcích dělají zkreslené představy. 
Jako dítě školou povinné jsem si představoval spisovatele 
jako člověka, který ráno vstane, sedne si ke stolu a pí-
še pro děti knížky. Směje se, svítí sluníčko, pes běhá 
po zahradě. Je oholený a má čistou kosili a kravatu.
     Nyní věřím, že spisovatel může být zarostlý, kouřit 
doutník, příležitostně mluvit jinak než spisovně. Ale 
ten grunt se pozná. Ze znalostí, z gestikulace, z pohle-
du. Možná i z toho, jak se během povídání škrábe na hla-
vě. Člověk ten kumšt vycítí.
     Myslím, že ho potěšilo, když mu jedna kolegyně řek-
la, že je ráda, že je takový, jak si představila po pře-
čtení jeho =Klukovin a tátovin=.
     Věřím, že bude stejný, až ho tady uvítáme znovu. Tře-
ba to bude na zámku ve Velkých Losinách, kde se mu moc 
líbilo. Třeba to bude jinde. Ale vždycky budeme čekat, 
že přijede jen tak =pobejt=, popovídat.
     Tak někdy, Ondřeji, zase nashledanou. A děkuji, 
žes mi vyvrátil další z iluzí tohoto světa o lidské do-
konalosti.
                             Konopa

========================================================
========================================================
========================================================