- 14 -

vzdáleně podobný králíkovi. Zastavil jsem se a vytáhl 
pistoli. Namířil jsem - a v ráně mi stál výplod mé fan-
tazie - ten zprava. Nedbám toho a tisknu spoušť. Ozval 
se výstřel a zvéře padlo. Teprve při snídani jsem si u-
vědomil, že Vilík - tak jsem nazval oba mé =pronásledo-
vatele= - také vystřelil - a na mne! Vždyť se mi nic ne-
stalo! Jak to vysvětlit? Vydal jsem se na zpáteční cestu 
s oběma Vilíky po bocích. Jsem už z nich zoufalý! Hnusí 
se ni jejich chování. Nepromluví, nepřibližují se ani ne-
vzdalují. To jejich odporné plížení lesem, jejich shrbená 
chůze. Ještě ani nezapadlo místní slunce a šel jsem spát. 
Vilíci ulehli po mých bocích současně se mnou. Ale proč 
jsou tak zticha.

     Desátý den na planetě.

     Zase procitání, tentokrát se strachem. Opatrně se 
rozhlížím. Jsou tu. K čertu! Začínám z nich být zoufalý. 
Přesto vstávám a jdu sehnat něco na zub. Podařilo se. Ne-
mohl jsem se však najíst v klidu. Vilíci totiž - taky jed-
li. Dělají všechno ve stejný čas jako já. Jak to? Co jsou 
zač? Na moje otázky nereagují. Copak mě nenechají nikdy na 
pokoji? Blíží se poledne a zuřím. Jsem sice po obědě - Vi-
líci také. Sužují mě místo hladu. Spočítal jsem náboje. 
Je jich devatenáct. Vilíci se mi hnusí - hnusí se mi je-
jich gesta - celá jejich odporná přítomnost. Když jím - 
oni jedí (ale jak!!!), když jdu - oni jdou (ale jak!!!) 
- hrůzné karikatury. Protiví se mi – protiví!!! Stmívá 
se. Vilíci sedí, jeden vpravo, druhý vlevo, mlčí a civí. 
Šklebím se na ně. A oni? Šklebí se. Ne! Už nemohu - dál 
to nesnesu! Vytahuji pistoli a ticho prořezávají dunivé 
výstřely. Počítám je. Jeden, dva, tři, čtyři... patnáct, 
šestnáct, sedmnáct, osmnáct - a dost. Devět nábojů na kaž-
dého a nic! Dál už to nejde! Nejde to!!!
     Znovu třeskla rána. Na zem dopadla tři těla. Fred a 
jeho dva obrazy...

=========================================================
=========================================================
Bez určení
pořadí:        EVŽEN  CHRAPEK     B E Z    N Á Z V U
=========================================================

     =Pal!=
     K pojmům Hirošima a Nagasaki přibyl další pojem: Svět.
     =Bůh existovat nemůže, to je nevědecké, pane kolego.=
     =Ale já přesto tvrdím, že existovat může a nejen to, 
já jsem dokonce přesvědčen o tom, že JE!=
     =Podle čeho tak usuzujete, přece nemůžete neustále 
používat těch svých otřepaných frází o tom, že nás NĚKDO 
musel stvořit.
     =To nejsou fráze, ale holý fakt. Nebo si snad myslí-
te, že vaše tištěné spoje jsou důsledkem evoluce - přiro-
zeného výběru? Já tvrdím, že nikoliv. Copak jste si nevši-
ml, jaké ničím nezdůvodněné skoky nás - stroje potkaly,