Fanziny
Digitalizované fanziny        Souvislosti        Seznam fanzinů        Obálky fanzinů        karel506@post.cz        Navštivte nás na Facebooku  
 
první strana předchozí strana na úvod fanzinu další strana poslední strana
družku," volal Milt hystericky. "Dejte mi příležitost. Potřebuju 
na to týden — pár dní —..."
   Zelený muž zaváhal. "Kolik dní?"
   "Pět!"
   Zelený muž se zachmuřil. "I tak mám zpoždění. Maximálně vám 
můžu dát třídenní lhůtu. Jestliže uspějete do té doby, pak je 
to v pořádku, ovšem v opačném případě —"
   Pokrčil rameny, otevřel dveře a vyšel.
   Naomi Winklerová – jinou volbu opravdu neměl. Milt pracoval 
v reklamní agentuře a po práci se vracel domů ke svým oblíbeným 
příběhůmscience fiction a výborným včeřím své maminky. Když 
jeho máma zemřela, Milt domek prodal a odstěhoval se do garsonky. 
Naomi pracovala několik měsíců v dopravím oddělení jeho firmy 
a několikrát si zašli spolu na večeři a asi třikrát se mu podaři-
lo, že ji políbil. Ale myšlenka na svatbu..? Jenže teď na nic 
jiného nemyslel. Tudíž v úvahu připadala jedině Naomi.
   "Haló, Naomi, tady je Milt. Nechtěla bys dnes večer se mnou 
zajít o restaurace? Já vím, je sobora..." Milt netušil, že 
dokáže hovořit tak dlouho a tak přesvědčivě. Oholil se pečlivě-
ji než obvykle a použil kolínské, kterou dostal k vánocům.
   Naomi měla kaštanové vlasy, hnědé oči. Byla to milá dívka, 
ale žádná kráska. Při světle svíčky, zastrčené do hrdla láhve 
od chiati, po několika úvodních větách vyhrkl Milt: "Miluju tě, 
Naomi. Chceš si mě vzít?"
   "Vždy mě znáš jen tak málo-"
   "To neříkej! Mám tě rád nadevšecko na světě a -
   "Musíš chvíli počkat, Milte. Musím si to rozmyslet. Udeřil 
jsi na mě takhle zhurta -"
   "Ráno tě zavolám," řekl Milt dychtivě. —..."
   Ráno v osm volal. "Ne," odpověděla. "Myslím, že ještě počkáme-" 
   "Nemůžu čekat," naléhal Milt. "kdybys věděla —"
   "Co mám vědět?"
   "Jak strašně tě miluju, Naomi. Nemůžu bez tebe žít."
   "Nech mi ještě pár hodin na rozmyšlenou. Zavolám ti."
   Zavolala mu v devět večer a řekla nejkrásnější slovo — "ano". 
"Ovšem budeme se brát až na podzim. Nemám žádné pořádné letní 
šaty —"
   "Tak dlouho čekat nebudeme. To prostě nejde! Musíme se vzít 
hned — zítra"
   "Ty mě chceš unést? To je báječný nápad, ale ještě o tom budu 
muset přemýšlet."
   Navečer se objevila Naomi v jeho bytě s příručním kufříkem. 
Oba prožili snad nejkratší líbánky zaznamenané v Ridge Park 
motelu, poněvadž Milt zavedl Naomi do chatičky, políbil ji a řekl: 
"Miláčku, musím vyřídit něco životně důležitého a budu zpátky 
co nejdřív." Potom vyběhl, skočil do auta a jel domů. Přesně o 
půlnoci zazvonil zelený muž u jeho dveří.
   Milt se usmíval jako žhář při velkém požáru Chicaga v roce 
1871. "Všechno je zařízeno. Mám družku, všechno podle zákona." 
Ukázalmuži oddací list. Ten si ho s dojetím prohlížel a pravil: 
"Došlo k určité změně. Chápejte -"
   "To mi přece nemůžete udělat! Vzal jsem si družku a —"
   "Pane Klowitzi, zachovejte klid. Koncil starších mi sdělil, 
že rozhodl o odkladu. Žádný pozemšťan nezahyne. Definitivní 
rozhodnutí padne až za deset tisíc let a -
  "Takže Země zničena nebude?"
   "Ne, nebude."
   Milt zamumlal: "Bohudíky."
   Zelený muž se zastavil u dveří: "Doufám, že se o této záleži-
tosti nebudete nikomu zmiňovat. Stejně by vám asi nevěřili, 
takže je ve vašem vlastním zájmu, abyste zachoval diskrétnost." 
A vyšel.

                           - 10 -