bez ustání naváděly a prověřovaly, udržovaly bombardér na letové 
křivce k jeho cíli a držely ho vysoko nad dosahem každé možné 
obrany.
   Slabý, matný úsvit vykreslil – ne zvlášť úspěšně siluetu letou-
nu. Maskovací vlečná barva neodrážela vůbec světlo, ale tu a tam 
byla zjizvená a zasažená střepinami a jasný hliník pod ní zrádně 
prosvítal. Jak světla přibývalo, vyjasnilo se i, že jsou to jen 
povrchové známky opotřebení velkého letounu. Odražené místo tu, 
velký zub tady, uvolněný kabel, slabý důlek, to byly jediné dů-
kazy přečkaných horkých chvil, nesmírně širokých hranic možností. 
Jen přístroje a motory byly v dokonalém stavu a dokonce i těm, jak 
ukazovalo pokašlávání čísla 7, nebylo určeno přetrvat navěky.
   Na sever, na sever, na sever. Léta předem chmurní muži s bez-
výraznými tvářemi stanovili cíl. Letovou trasu naplánovali mladší 
muži, kterým se v koutku úst kývala cigareta, a ti ještě mladší, 
kteří žvýkali žvýkačku, vmontovali životně důležité přístroje.
   Cíl nebyl původně určen jen pro Bludného Holanďana – jméno, 
které nějaký rozverný mechanik před dlouhou dobou namaloval na 
trup, ale svěřen péči celé letky RB 87-ček, protože to bylo vý-
znamné průmyslové centrum, životně důležitá součást válečného 
potenciálu nepřítele, a zničit jej bylo nezbytné.
   Ti chmurní muži, kteří rozhodli o strategii, si dobře uvědo-
movali povahu války, kterou vedou. Pro všechny 
předvídatelné eventuality byla provedena všechna myslitelná 
opatření; plány a alternativní plány a alternativy k alternativám 
byly pečlivě a důkladně prozkoumány. Samo sebou se rozumělo, že 
metropole a pyšná města budou zničena bezmála okamžitě, ale plá-
novači se dostali mnohem dál než k pouhé decentralizaci.   
   V minulých válkách nakonec operace závisely na lidech; straté-
gové věděli, jak křehké a zranitelné jsou lidské bytosti. S chmur-
nou nechutí mysleli na vojáky a mechaniky vyřazené z boje nepře-
tržitým bombardováním nebo účinky chemických a biologických zbraní, 
a na civilisty, kteří se skrývají v nejhlubších krytech dolů a jes-
kyní, zbaveni vůle bojovat, kterým zbylo jen nízké stesky po míru.
   Proti tomuto nestálému faktoru se stratégové žárlivě zajistili: 
nenaplánovali jen válku na stisknutí knoflíku, ale knoflíky na 
stisknutí knoflíků, a další knoflíky po nich. Z civilů mohou být 
zbybělci a ustrašenci, ale válka bude pokračovat, až bude dosaženo 
vítězství.
   A tak Bludný Holanďan neochvějně spěl za svým známým cílem, 
obsluh ován a poháněn důmyslnou sílí nástrojů, vestavěných zaří-
zení, továren, generátorů, podzemních kabelů a základních zdrojů, 
z nichž všechny byly téměř neodhalitelné a nezničitelné, schopné 
fungovat, dokud se nerozpadnou, což nemůže — dík jejich dokonalos-
ti — nastat dřív, než za celá století. Bludný Holanďan mířil k 
severu jako výrvor.člověka, už nezávislý na svém stvořiteli.
   Letěl k městu, které se dávno předtím změnilo v jemně rozprá-
šený štěrk. Letěl k rozloženým prstencům protiletadlových baterií 
a několika provozuschopným dělům, která ho zaměří na svých rada-
rových obrazovkách a automaticky zamíří a vypálí ve snaze připra-
vit mu stejný osud, jaký potkal jeho druhy. Bludný Holanďan 
letěl k nepřátelské zemi, poražené zemi, jejíž vojska byla zni-
čena a jejíž obyvatelé vymřeli. Tak vysoko letěl, že pod jeho 
rozprostřenými křídly a vytrvalými motory hmota Země vytvořila 
dlouhou obloukovitou křivku, Země, mrtvé planety, na které 
nezůstala jediná živá bytost už dlouhý, dlouhý čas.





                          - 13 -