složitá obsluha letecké základny, kterou reakce přístrojů na 
neviditelný obraz vracejícího se bombardéru v setmělém řídícím 
sále uvedly do pohybu, začala fungovat.
   Ze skladu pliva se vyplazila na plošinu zdánlivě nekonečná 
hadice, a když dospěla a k bombardéru, začala se podobat hmyzu 
ještě víc, jak v odpověď na elektronické impulsy zvedla hlavu, 
pak vyšplhala vzhůru po tyčícím se boku letounu a slepě hledala 
přívod, který by vedl do prázdných palivových nádrží. Nepatrný 
přijímač odpověděl na signál právě tak drobné vysílačky; příklop 
odskočil a ústí hadice zapadlo na místo. Daleko v palivovém skladu 
byl zaznamenán kontakt; naskočily pumpy a dlohá hadice se napřími-
la, jak jí pulsoval letecký benzín. Pumpy snížily hladinu v nádr-
žích; a mnoho mil dál zahájily činnost jiné pumpy a hnaly svou 
náplň čekajícím potrubím, ožily mechanismy rafinerie a zatímco 
vpíjely surovou naftu, vypouštěly ven vysokooktanový benzín. O půl 
kontinentu dál načerpala studna další surovou naftu z hlubin vrtu 
a vychrlila ji do prázdnícího se tanku.
   Benzinová hadice, protože byla základem všeho, představovala 
nejprostší mechanismus mezi vybavením Palivové centrály. Nádrže 
se naplnily, ústí se stáhlo, příkop zaklapl na místo, hadice se 
svinula zpět do svého hnízda, objevily se další složité motory. 
Mazadlová hadice postupovala od motoru k motoru, podněcoval je, 
aby vypustily řídký černý spálený olej a nahrazovala ho zelnavě 
zlatými mazadly, čerstvými a vazkými. Přes plošinu přijel mechanic-
ký mazací přístroj, neuvěřitelná chobotnice na kolečkách, aby 
upjal svá chapadla na množství nástavců, které vyžadovaly jeho 
obsluhu.
   Z druhé strany plošiny se daly v pomalém průvodu do pohybu 
automatické nakládací mechanismy se svým neocenitelným břemenem.
   I to byly složité a jemné mechanismy, které si našly cestu 
k boku bombardéru a s nekonečnou péčí, řízeny citlivými mechanismy, 
spustily jemně vzácné bomby do lůžka. Jeden trpělivě čekal na 
druhý, protože byly zajištěny a seřízeny proti možnosti srážky. 
I ony, jako poslové z Palivové centrály, uvedly do pohybu řetězo-
vou reakci; podzemní stanice na velkou vzdálenost rozdělovaly 
náhradu pneumatickými trubicemi, která se táhly na celé míle 
pod povrchem země jako obrovské žížalí chodbičky.
   Velké motory vychladly, větrná korouhvička na špičce letištní 
věže se lehce pootočily. Hodiny v temném řídícím sále ukazovaly 
3.58.
   Trochu prachu skrytě proniklo puklinami kolem oken; venku se kou-
sek betonu, rozpuklý a uvolněný větrem, odlomil a upadl k zemi. 
Na míle daleko řada stromů, spálených explozí a uschlých, v křeh-
ké, mrtvé urputnosti odmítala i jen slabě se sklonit před větrem, 
který se do nich opíral.
   Přesně ve 4.15 elektrický impuls z řídícího sálu, vyslaný v 
souladu s předurčeným schématem, nastartoval motory letounu. Motor 
číslo 7 se na okamžik nemohl chytit‚ pak také srovnal své rytmické 
bušení s ostatními. Dlouhou dobu za bombardér rozehříval a pak, 
zdánlivě nečekaně, ale ve svůj přesný okamžik začal rolovat 
kupředu.
   Před ním se do velké dálky prostírala dráha a vzdor přibývají-
cí rychlosti se zdálo, že letoun k ní lne, jakoby se mu nechtělo 
opustit pevnou zem. Nakonec se však slabě zakolísal a mezi podvoz-
kem a betonem se objevil prázdný prostor a rychle narůstal. Výš 
stoupal a výš, až přeletěl vysoko nad spletí elektrických vedení 
za letištěm. Ve vzduchu vypadal na okamžik nejistě, pak, jak 
přístroje provedly svá měření a ustálily se, zamířil k severu 
a hnal se vytrvale oblohou
   Vysoko nad zemí se vznášel, výš než mraky, výš než tenká slupka 
okysličeného vzduchu. Motory vytrvale řvaly až na nejslabší 
vnímatelné zakolísání tu a tam u čísla 7. Zchytralé přístroje 


                            - 12 -