(pozemšťan)nem, který je dobře obeznámený s fantastickou literaturou 
naší doby. Myslím, že naše důvěra je oprávněná."
   "Kde?" Další slova uvázla Miltovi v hrdle, ale zdálo se, že 
zelený muž pochopil jeho otázku.
   "Přicházím ze světa, který neznáte jménem, ze světa, který 
nenajdete ve své sluneční soustavě ani v astronomických sezna-
mech. A mohu dodat, že náš svět je velice znepokojen vaším 
chováním.
   "Mým?" zeptal se Milt poněkud dotčen.
   "Nemyslím osobně vás. Jde o druh, o lidstvo. Pravidelně jsme 
vysílali pozorovatele, abychom zjistili pravý stav věci. A na 
základě jejich zpráv bylo učiněno rozhodnutí."
   "Rozhodnutí o čem?"
   Zelený muž si přehodil nohu přes nohu: "O tom, zda vaše fušo-
vání do jaderné energie představuje hrozbu naší bezpečnosti. Na 
tyhle věci jsme velice nedůtkliví."
   "A jaké rozhodnutí bylo přijato?" pravil Milt, jako by polykal 
knedlík.
   "Že nás ohrožujete. Sice ne během vašeho krátkého života, ale 
během našeho, který je mnohem delší Z toho důvodu se náš Koncil 
starších moudře rozhodl zbavit se této hrozby, než se stane 
skutečností. Díváme se na to jako na preventivní opatření."
   "A jek to hodláte provést?
   "Jednoduše. Zničíme vaši planetu. Za dva hypperiány.. promiňte," 
usmál se omluvně zelený muž, "přepočteno na pozemskou časomíru 
to bude přesně za čtrnáct dní."
   Milt cítil mrazení v zádech. Bylo něco takového vůbec možné? 
A navíc, aby se to stalo právě jemu, protože ani v nejdivočej-
ších... Musel něco říct: "T-to n-není n-nic n-nového," zakoktal.
   "Cože?"
   Zelený muž zvedl dlaň"Chcete mi říct, že možnost zničení vaší 
planety byla už prozkoumána ve vaší kmenové literatuře? Překva-
pil jste mě, pane Klowitzi.Podle našich zpráv jste byl vybrán 
jako jeden z kandidátů, kteří mají být zachráněni, ale zřejmě 
toužíte zahynout s ostatními pozemšťany. Nevadí, mám ještě tři 
další kandidáty...
   "Počkejte! Musím s vámi mluvit!" vykřikl Milt zoufale, když 
viděl, jak mu život odchází ze dveří.
   Zelený muž se otočit: "O čem?"
   "Já totiž, nedivte se, když tak najednou potkám ve svém bytě... 
no, vyslance z jiné planety, opravdu mě to drobet sebralo, a —"
   Zelený muž zaváhal. "No zdá se, že deď začínáte mluvit rozumně. 
Zkusíme to." Znovu sedl do židle, vytáhl podivný kovový plí-
šek a poklepal na něj pisátkem ještě podivnějšího tvaru. "Bude 
třeba zařídit, abyste se svou družkou se dostavil na určené 
místo, kde vás potom naloží na hvězdolet —"
   "Jakou družkou? Jsem svobodný."
   "Nerozuměl jsem."
   "Jsem svobodný, starý mládenec, neženatý."
   "Pořád ještě nechápu," zamžikal zelený muž očima. "Podle 
zpráv našich pozorovatelů obyvatelé této planety žijí v párech: 
muž a žena. Aby se mohli rozmnožovat."
   "To souhlasí, jenomže já zatím ještě družku nemám. A ani 
snad nikdy mít nebudu. Takže tuhle starost máme z krku."
   Zelený muž si povzdechl a zvedl se.
   "Kam jdete?"
   "Je mi líto. Předpokládal jsem, že na vaší planetě platí 
zásada, že žijete v párech. Vidím, že jsem se zmýlil. A já musím 
přivést párek pozemšťanů: muže a ženu. Koncil mi to výslovně 
přikázal."
   Zelený muž vykročil ke dveřím., ale Milt ho chytil za paži.
   "Takhle přece nemůžete odejít! Slibuju vám, že si opatřím

                            - 9 -


                                              721/81 FV SSM