Fanziny
Digitalizované fanziny        Souvislosti        Seznam fanzinů        Obálky fanzinů        karel506@post.cz        Navštivte nás na Facebooku  
 
první strana předchozí strana na úvod fanzinu další strana poslední strana
   Pracovní povinnosti Johna úplně pohltily, a tak až po delší 
době si začal uvědomovat, že se Margot nějak změnila. Ta vlhké 
vůně už z jejich domku nemizela a Johnovi do usínání šuměla 
džungle. Margot začínala být roztržitá a přes den se nemohl 
domů vůbec dovolat. Margot vždy říkala, že byla na zahradě, 
nebo že nakupovala. Jednou přijel z práce dřív a našel dům 
prázdný. Auto bylo v garáži a až po čtvrthodině hledání uvi-
děl Margot spící v zahradním altánku. Když se jí dotkl, probu-
dila se s výkřikem. John se jí radši ani neptal, co dělala 
přes den.
   Johnovi nepomohlo ani, že se jednou zastavil u známého 
psychiatra a svěřil se mu se svým trápením.
   Bylo to asi tři týdny po návratu z kongresu, když se John 
vrátil z práce a už zdáli slyšel z domu nějaký hluk. Vzal 
schody po dvou, rozrazil dveře pokoje své ženy a hrůzou ztuhl.
   Do obličeje mu udeřila vlna tropického vedra a nepředstavi-
telný hlomoz. Slyšel šum vodopádu, troubení slonů, skřeky 
opic. A na koberci uprostřed pokoje leželo to, co zbývalo z 
jeho ženy. Byla rozdrcena čímsi těžkým, jen pravá ruka, vytr-
čená stranou, svírala střepy krychličky, donedávna obsahující 
vůni džungle.
   Za týden ho opustily následky šoku, a tak s nejistým výra-
zem ve tváři se vracel domů. V hlavě mu hučel výrok koronera 
o smrti, způsobené neznámým pachatelem.
   Pokoj už byl dávno vyvětraný a uklizený, a tak jenom paměť 
prozrazovala Johnovi, co se tu událo. Jen náhodou našel Margo-
tin deník, kterého si policie nepovšimla. Horečně nalezl zá-
pisy z posledních dnů jejího života.
   ...vteřina je málo. Zkusila jsem tři vteřiny a iluze byla 
mnohem dokonalejší. Vítr šuměl ve větvích přímo nad mou hlavou.
   Sedm vteřin. Pod nohama jsem cítila trávu, nad hlavou zpí-
val nějaký pták. Co kdybych ulila kapku? Ale ten Ind říkal — 
nerozlévat.
   Patnáct vteřin. Držela jsem lahvičku pod nosem a najednou 
jsem uviděla trávu pod nohama, zelené rostliny kolem a nad 
hlavou probleskovalo nebe. Za pár minut to ale všechno zmi-
zelo.
   Půl minuty. Ruka se mi třásla, div jsem lahvičku nepřevrhla.

                            - 16 -
                                            bl.č.713/81FVSSM