"Tak co je?"
     Ve třídě to zašumělo. Hlasy odpovídaly místo Fostera;jazyk se 
mu lepil na patro neštěstím a ponížením. "Oni nemají kryt a on není 
zapsanej v civilní obraně. Jeho táta nepřispívá na naty. Nedělají 
nic."
     Paní Cummingsová se udiveně podívala na oněmělého chlapce. 
"Vy nemáte kryt?"
     Zavrtěl hlavou.
     Učitelce bylo náhle nějak divně.
     "Ale..." chtěla říci:"Ale vždyť na povrchu zemřete!" Opravila se: 
"Ale kam půjdete?"
     "Nikam," odpověděly tenké hlásky místo něho. "Všichni budou ve 
svých krytech a on zůstane nahoře. Nemá ani povolení ke vstupu do 
školního krytu."
     Paní Cummingsová byla pohoršena. Podle svého rutinního školské-
ho zvyku byla přesvědčena, že všechny děti mají povolení ke vstupu 
do podzemního komplexu pod budovou. A přece ne všechny děti mají na 
to právo. Pouze ty děti, jejichž rodiče jsou v CO a přispívají na 
vyzbrojování společnosti. A jestliže Fosterův otec je protipák...
     "Když tady sedí, tak má strach," pokračovaly pomalu hlasy. 
"Má strach, že to začne, zatímco bude sedět tady, a že všichni ostat-
ní budou v bezpečí krytu.

+
     Loudal se s rukama zabořenýma do kapes a kopal do tmavých ka-
mínků na chodníku. Slunce zapadalo. Z tuponosých nadměstských raket 
se valili unavení lidé, šťastni, že se vrací domů po dni stráveném 
v továrně vzdálené sto osmdesát kilometrů na západ. Nahoře v dálce 
se cosi blýskalo: v šeru večera se tiše otáčela radarová věž. Stoupl 
počet strážních natů. Hodiny soumraku byly nejnebezpečnější; vizuál-
ní pozorovatelé nemohli postřehnout rakety řítící se velkou rychlos-
tí těsně nad zemí. Pokud ty rakety přiletí.
     Informační automat vzrušeně hulákal. Válka smrt, nové neuvě-
řitelné zbraně vyvinuté zde i v zahraničí. Svěsil ramena a šel dál 
kolem betonových ulitek sloužících za obydlí, solidní opevněná ka-
semata. Před ním, v postupujícím soumraku, svítily zářivé neonové 
reklamy. Byla to obchodní čtvrť, hemžila se vozidly a chodci.
     Zastavil se u bloku domů sršících záplavou neonů. Napravo byl 
veřejný kryt, černý otvor jako vchod do tunelu s matně se lesknou-
cím automatickým turniketem. Vstup padesát centů. Kdyby byl zrovna 
zde a kdyby měl těch padesát centů, pak by to bylo v pořádku. Při 
cvičných poplaších často vcházel do veřejných krytů. Ale jindy, 
v těch chvílích neustálých hrůz, těch padesát centů neměl. 
Zůstával trčet venku, oněmělý hrůzou, zpanikaření lidé do něho str-
kali a kolem ječely sirény.
     Šel pomalu dál k nejživější světelné skvrně: Velké, zářivé 
výstavní prostory firmy General Electronics, táhnoucí se po obou 
stranách ulice, osvětlené ze všech stran, veliký čtyřúhelník barev 
a jasu. Zastavil se a snad po milionté pozoroval ty fascinující 
tvary. Ta podívaná ho vždycky přímo hypnotizovala.
     Uprostřed rozsáhlého sálu byl jediný objekt. Složitý vibrující 
blok zařízení s podpěrami, nosníky, příčkami a uzavřenými přechodo-
vými komorami. Všechny reflektory byly na něj zaměřeny, veliké pou-
tače vychvalovaly jeho nesčetné přednosti... jako by o nich mohl 
vůbec někdo pochybovat!
     NOVINKA! PROTIRADIAČNÍ PODZEMNÍ KRYT 1972!
     Přečtěte si výčet jeho úžasných vlastností:
     - automatický výtah: bezporuchový, s vlastním motorovým poho-
                          nem, snadno zaviratelný
     - trojnásobné pancéřování vzdorující i 5 G
     - atomové vytápění a chlazení, automatická vzduchotechnika
     - 4 dekontaminační jednotky - účinné, pokud nedojde k 
       popáleninám
                            - 13 -

                                                55/83   FV SSM