se křečovitě držel zábradlí verandy. Přicházela noc; mrtvá díra se 
ztrácela ve tmě. Celičký svět se pohroužil do bezedného ticha a 
zoufalství. Na nebi vysvitly bledé hvězdičky, v sousedních domech 
se rozsvítila bledá a studená světla. Chlapec neviděl. Nehnutě stál 
ztuhlý na kámen, tváří k hluboké jámě, v níž býval kryt.
     Náhle stál vedle něj otec.
     "Jak jsi tu dlouho?" zeptal se Bob Foster. "Jak dlouho, Miku? 
Odpověz mi!"
     S vypětím všech sil se Mike vrátil do skutečnosti. "Vrátil ses 
brzo," hlesl.
     "Schválně jsem odešel z obchodu dřív. Chtěl jsem tu být, až 
přijdeš."
     "Je pryč."
     "Ano." Otcův hlas byl studený, bez citu. "Kryt je pryč. Litu-
ju, Miku. Zavolal jsem jim, aby si ho odvezli."
    "Proč?"
     "Nemohl jsem platit. Ne tyto vánoce, se všemi těmi adaptéry, 
co lidé kupují. Nemohu jim konkurovat." Odmlčel se, a pak smutně pok-
račoval: "Byli velice laskavi. Vrátili mi polovičku toho, co jsem 
zaplatil." Jeho hlas měl ironický podtón.
     "Věděl jsem, že když s nimi budu jednat před vánoci, že z toho 
vyjdu lépe. Mohou ho znovu prodat někomu jinému."
     Mike nic neříkal.
     "Pochop," pokračoval otec drsně. "Musel jsem investovat všech-
no, co jsem mohl dát v obchodě dohromady. Musím ho udržet. Musel 
jsem se rozhodnout, zda obchod nebo kryt... A kdybych se vzdal ob-
chodu.
     "Tak by nám nezbylo nic."
     Otec ho vzal za loket. "A zároveň bychom se museli obejít bez 
krytu..." Jeho tenké, ale silné prsty se křečovitě svíraly. "Jsi 
už velikej... jsi dost velikej na to, abys pochopil. Budem ho mít 
později, možná ne ten největší a nejdražší, ale kryt. Byl to omyl, 
Miku. Nemohl jsem se z toho vyhrabat, zvláště pak ne s těmi zatra-
cenými adaptéry. Ale na naty přispívám dál. A na školní poplatky. 
To zůstává. Tady nejde o princip," uzavřel zoufale. "Nemohu jinak. 
Rozuxmíš, Miku? Muselo to tak být."
     Mike se mu vytrhl.
     "Kam jdeš!" Otec se pustil za ním. "Vrať se!" Zoufale se sna-
žil syna zadržet, ale ve tmě zakopl a upadl. Hlavou narazil o roh 
domu a uviděl hvězdičky, s námahou vstal a vrávoravě hledal, čeho 
se chytit.
     Když opět nabyl zrak, dvůr byl prázdný. Syn zmizel.
     "Miku!" zařval. "Kde jsi?"
     Žádná odpověď. Noční vítr hnal kolem něho xsněhová mračna, jemné 
a kousavé poryvy studeného vzduchu. Pouze vítr a tma, nic víc.

+
     Bill OŃeill se otráveně podíval na nástěnné hodiny. Bylo půl 
desáté: konečně už bude moci zavřít dveře a zamknout ten velký a 
zářivý obchod. Vmísit se do dupajícího a hlučného davu a jít domů.
     "Díkybohu," vydechl a přidržel dveře poslední stařence obtěž-
kané balíčky a dárky. Zakódoval zástrčku a spustil roletu. "To je 
blázinec! Tolik lidí najednou jsem ještě neviděl!"
     "Šmytec," hlásil Al Conners od pokladny. "Spočítám prachy... 
a ty to projdi. Přesvědč se důkladně, zda jsou všichni, pryč."
     OŃeill si hodil světlé vlasy dozadu a uvolnil si kravatu. S 
uspokojením si zapálil cigaretu, a pak obcházel obchod, zkoušel vy-
pínače, zhasínal výlohy a mohutné stroje GEx. Nakonec přistoupil 
k ohromnému krytu uprostřed.
     Vylezl po žebříku až k ústí a stoupl si na výtah. Plošina se 
zasvištěním sjela dolů a za vteřinu byl O´Neill v nitru krytu plné-
ho jeskyněk.
     V jednom rohu se krčil Mike s koleny pod bradou a pažemi ob-
                            - 21 -