"Ale..."
      "Ticho! Mluvit budete až před Radou."
      "Šéfe," šeptal inspektorovi pobočník, "oni prý znali písmo. 
Třeba tady na tom hrobě mělo být jméno pohřbeného..."
      "Ještě vy mu skočte na ty báchorky! Prostě tu planetu dejte 
zase do pořádku, pokud to půjde - a hlavně ji vyčistěte od všech 
rádoby důkazů civilizace. Osobně mi ručíte za dohled nad vývojem 
nové panspermické setby. Jasné?"
      "A jen tak mimochodem, jak se měl jmenovat tady ten - s tou 
hlavou?"
      "Erich Daniken, šéfe!"
      "Jo Daniken! Alespoň to jméno si mohl vymyslet věrohodnější," 
vrčel inspektor znechuceně a rázoval na svých čtyřech chapadlech 
zpět k létajícímu talíři.







            František Mašek: Modré z nebe 
      Mirek, pilot dvoučlenné posádky raketoplánu FRIGY, seděl ve 
své kabině a mračil se. "Co si to ta Marylin zase vymyslela?!" 
Zamyšleně kroutil hlavou. "Cožpak se zbláznila?" Vzpomínal si maně 
na dárky, které své přítelkyni věnoval dříve a ne bez jisté trpkosti 
si uvědomoval, že ji tak trochu rozmazlil.
      Jojo, začalo to nevinně, povzdechl si. Nejprve to byl kus 
kamene z odvrácené strany Měsíce, následoval úlomek komety, kterou 
potkal při svém výletu k Andromedě, střípek z Phobosu, jednoho 
z Marsových souputníků... Kdo to mohl tehdy tušit, bručel si sám 
pro sebe. I jeden z četných prstenců Saturnu se dal v průkopnické 
době vesmírných letů poměrně snadno opatřit. Ale modré z nebe? 
To mi tedy poraďte!?, ptal se v duchu rezignovaně.
      A Marylin? Ta nechtěla o ničem jiném slyšet... Ještě teď 
měl před sebou její hezkou, leč panovačnou tvář se zarputilým 
výrazem. "A já si myslela, že mne máš rád..."
      To se to dříve dívkám slibovalo - dám ti modré z nebe! Ale 
teď!... Doufám, že příště bude chtít opatřit duhu! Vztekle civěl 
na holografický portrét své přítelkyně zavěšený vedle průzoru.
      Po chvíli vyhlédl z kabiny ven do kosmu. Zamyšleně sledoval,
                             - 7 -
                                                 49/83 FV SSM