- 14 -
                               
chcete, protože je budete dráždit svou odlišností, vás bráškové 
roztrhají na cucky, než řeknete švec. To jste uhodli, bráškové, 
že jim dám do ruky atomovou energii, laser a nevím co ještě ! 
Vy si myslíte, že lidi začnou s jásotem budovat atomové elektrár-
ny ? Kdepak ! Zkonstruují si rakety s jadernými hlavicemi a namí-
ří je na Filištínské, kteří jim už dlouho pijou krev. Pokud se Fi-
lištínští nezaleknou našeho bu-bu, potom možná z nenávisti, možná 
z hravosti někdo stiskne tlačítko. Kdepak, bráškové, já budu mlčet. 
Ono se, mezi námi, k vašim dnešním znalostem lidstvo dokope samo. 
Jenom doufám, že až tehdy, kdy mu desatero vnikne do krve a vtisk-
ne se do mozku k nevymazání — hlavně přikázání NEZABIJEŠ ! Až teh-
dy, kdy ani jediného člověka nenapadne buď z nenávisti nebo z hra-
bivosti stisknout tlačítko
    Ještě dlouho Jonáš přemýšlel, přesýpal z dlaně na dlaň hrst 
písku, chvílemi se mračil, chvílemi usmíval. Náhle zpozorněl a po 
zasnění nezbylo ani stopy. Hbitě vběhl do moře, začal se máčet ve 
vodě, potápět se, zaplétat si do vlasů a do vousů chaluhy. Se zbí-
dačelým zevnějškem se potácí vstříc skupince lidí.
   "Bratři," volá rozechvělým hlasem, "Bůh je milosrdný i k hříš-
níkům ! Zareptal jsem ve své duši proti Němu, když mne poslal do 
Ninive obracet pohany na víru pravou, na víru v jediného Boha ! 
Hle jaký trest mě stihl ! V okamžiku vzpoury proti Bohu objevila 
se obrovská velryba a pohltila mne. Hrůzou jsem málem zešílel – od-
porné prostředí ! Plakal jsem, toužil po rychlé smrti. Zoufalý jsem 
nakonec padl na kolena a prosil Boha o odpuštění. Bůh je nekonečně 
milosrdný, bratři ! Jeho vůle donutila velrybu připlout ku břehu 
a vyvrhnout mne na mělčinu. Vzdejme Bohu díky za jeho milosrden-
ství a můj příběh s velrybou ať je na věky varováním každému rou-
hači a pochybovači o skutcích božích !"

Tak se i stalo.

Amen.

Autor č. 2 : Stanislav    J u h a ň á k , student kroměřížského 
             gymnázia, zakladatel SFK v Kroměříži. V obálce s je-
             ho příspěvky byl i průvodní dopis, v němž si autor 
             nepřeje publikaci svých dílek, prý pro jejich nevy-
             zrálost. Poprvé za celé tři roky nebudeme respektovat 
             přání autora a jeho dvě povídky a čtyři básně čtená-
             řům věstníku předkládáme. Jsme totiž úplně jiného ná-
             zoru než autor.

Stanislav  J u h a ň á k :   O P E R A C E

  Doktor Marto se sklonil nad operačním stolem. Jeho ruce obratně 
přijímaly nástroje, jež mu podávala instrumentářka. Uprostřed spe-
ciálního inkubátoru, vyrobeného ve zvláštním vývojovém středisku 
pro tyto účely, se začal probouzet život. Bytost, která v budou-
cnu dokáže myslet, cítit, mluvit, vidět a uvažovat. Začal se budit 
umělý život.