|
Žádný literární žánr nemá tak velkou a soudržnou skupinu čtenářů a fanoušků jako science-fiction. Existují sice malé kluby přátel detektivek (skládající se ale většinou ze seriozních literárních kritiků a historiků žánru), ale nic podobného SF fandomu nespojuje třeba čtenáře červené knihovny, historických románů či erotické literatury. Ať je důvod jakýkoliv, přes několik sociologických výzkumů (1) nebylo pro tento jev nalezeno vysvětlení. Navíc není bez zajímavosti, že se fenomén SF fandomu nevyhnul ani (od centra SF světa, kterým byly Spojené státy) poměrně pečlivě od cizích vlivů odříznutým socialistickým zemím, v tom i bývalému Československu.
Kluby fanoušků SF ve východní Evropě nemohly volně vyvíjet aktivitu, tím spíš, že jedním ze symbolů společenství přátel SF je vydávání vlastních nezávislých publikací – fanzinů. (2) SF fanoušci se tak dostali do stejné společnosti jako politický disent – stejně jako jeho představitelé byli i oni nuceni přistoupit k vydávání samizdatů.
Fanziny ve světě
První amatérská periodika fanoušků SF vznikla zřejmě pod vlivem dopisové rubriky prvního profesionálního magazínu Amazing Stories v USA v roce 1930 (o prvenství se dodnes přou tehdejší editoři téměř současně vydaných fanzinu The Comet a The Planet), idea se pak záhy rozšířila do zbytku světa. Dnes fanziny vycházejí už na všech kontinentech a tituly lze počítat na tisíce.(3)
Fanziny se podle svého obsahu dělí na tři druhy. K prvnímu řadíme ty publikace, které se týkají SF jako takové (vycházejí zde povídky, recenze, interview…), druhou skupinu tvoří fanziny zabývající se vlastním SF fandomem, a třetí se zabývají specifickou úzce vymezenou oblasti v rámci SF (např. jedním autorem, filmem či literárním hrdinou). Zvláštní skupinu tvoří ještě personalziny, publikace vydávané jednou osobou a skládající se mnohdy jen z textů „vydavatele“, editora a redaktora v jedné osobě, popř. z dopisu jemu zaslaných.
Jednotlivé fanziny se výrazně liší jak svou úrovní, tak stylem a obsahem, což je dáno tím, že „fanoušci, kteří jsou jejich redaktory, mají jen malou zodpovědnost a mohou tak vydávat a tisknout cokoliv chtějí.“ (Nicholls 1979:215).
Zatímco na Západě tato „svoboda tisku“ nikomu nepřekážela, na Východě byla existence takových nekontrolovatelných aktivit trnem v oku všech tehdejších režimů. Tváří v tvář faktu totální a všeobecné kontroly jakéhokoliv tisku, nezbylo tedy východoevropským fanouškům SF nic jiného než sejít do „ilegality“. Vydavatelská činnost v oblasti SF ovšem nebyla potlačována jako u politických samizdatů – fanziny proto stály kdesi na pomezí mezi „ještě trpěným“ a „již zakázaným“ porušováním platných zákonů a běžně vžitých norem.
Poznámky:
(1) odhalit specifické rysy, kterými se vyznačuje SF fandom, se pokusilo několik sociologů, např. Graaf (1975)
(2) termín vznikl složením anglických slov fan a magazine. Za autora je považován Russ Chauvenet, který jej poprvé použil v roce 1941. Slovo se později vžilo i pro publikace sběratelů a fanoušků jiných oborů
(3) v zemích s dlouholetou tradicí vydávání SF fanzinů lze napočítat i několik tisíc titulů. Jedna z několika amerických publikací, snažících se podchytit fanzinovou produkci – Fanzine Directory – uvádí např. ve svém třetím ročníku v roce 1977 celkem 534 titulů z 28 zemí, přičemž pokrytí produkce z neanglofonních zemí je silně neúplné, spíše náhodné (Beatty 1981)
|
