Dějiny českých SF fanzinů se začínají psát až od 80. let, první ojedinělý fanzin však pochází už z roku 1977, kdy v trampské osadě Předenice vyšla zvláštní příloha tamního zpravodaje, antologie SF povídek nazvaná Vega (ormig, nezj. počet výtisků). V dalších letech pak vyšla ještě další tři čísla. Podobně izolovaným pokusem bylo zřejmě jediné číslo ormigem množeného Fantazinu Andromeda, pocházející zřejmě také z Plzně přelomu 70. a 80. let.

Na další publikace museli fanoušci SF čekat až do počátku 80. let, kdy kromě Plzně (sdružené právě kolem tvůrců Vegy) vznikla další centra fandomu v Československu – Praha a Teplice. V roce 1980 vydal Sci-fi klub při Teplické hvězdárně první číslo svého cyklostylovaného občasníku Sci-fi, známějšího jako „Teplický věstník“. První čísla vydaná v nákladu cca 30 kusů obsahovala pouze povídky členů klubu (několik vyšlo později časopisecky a knižně, ale nikdy s údajem o původním vydání ve fanzinu) a sporadický také přetisk některé zahraniční práce už u nás dříve vydané. Teprve od 5. čísla se v obsahu začaly objevovat také krátké zprávy o činnosti klubu i celého – tehdy vznikajícího – československého fandomu, a poslední čísla už měla velmi pestrý obsah i relativně ustálenou strukturu. Bohužel však po zveřejnění povídky s náboženským motivem byl fanzin po dvanáctém čísle (1984) zřizovatelem klubu zakázán a redakce i klub se rozpadly.

V tomto období ojedinělých tisků vyšlo ještě několik jednorázových pokusů: nulté (a současně poslední) číslo ostravského Tempusu (1982, cyklostyl + ručně malovaná obálka, nezj. počet výtisků), tři čísla pardubického Salamandra (1983–4, cyklostyl, cca 50 výtisku) a několik dalších jednorázových tiskovin, které všechny byly množeny ormigem nebo cyklostylem.

Velký význam pro celý fandom bylo založení prvního opravdu periodicky vycházejícího fanzinu, opět pojmenovaného prostě Sci-fi (1982–1988, od 2. ročníku pod názvem SF, fanoušky často nazývaný Villoidus, cyklostyl, 150 – 350 výtisků), který vycházel jako příloha de facto neexistujícího studentského časopisu Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze. Zatímco vlastní fakultní časopis vycházel na několika málo listech, jeho příloha se stala pravidelným informátorem o dění ve fandomu o nás i ve světě, každý rok vycházelo 5 – 7 čísel. SF také jako první uvedl do širokého povědomí termín fanzin, do té doby u nás málo používaný. Aby ale zabránil možným nepříjemnostem kvůli použití anglického termínu, uváděl ho na své titulní straně jako zkratku z Fantastický zpravodaj a informátor.

SF byl prvním československým fanzinem, který se pokoušel nahradit neexistující profesionální SF časopis. Na jeho stránkách vyšla řada původních překladů z několika jazyků, debutovali v něm později známí autoři (např. Ivan Kmínek, Jan Hlavička), ale vycházeli tam i v té době už zavedení profesionálové (Ondřej Neff Jaroslav Veis, Zdeněk Volný…). Kolem redakce se v letech 1982–1986 shromáždila velká skupina překladatelů i autorů a časopis dosáhl velmi brzy slušnou úroveň, kterou – bohužel – snižoval mnohdy nepříliš kvalitní tisk a malý náklad, který nepostačoval ani všem členům českých a slovenských SF klubů.

Vliv SF na vývoj české a slovenské SF 80. let je zatím poměrně těžké docenit, jisté ale je, že prakticky všichni ti, kdo formovali a dodnes formují tvář české SF, byli jeho pravidelnými čtenáři a přispěvateli (kromě už zmíněných spisovatelů to byli i editoři Ivo Železný a Vojtěch Kantor, překladatelé a kritici Ivan Adamovič, Pavel Kosatík, Jaroslav Olša jr., Jan Pavlík ad.). Většina prací v SF vydávaných dosahovala vyšší úrovně než běžná produkce publikovaná na stránkách oficiálního tisku.

Vznik SF zahajuje období raných cyklostylovaných fanzinů, které lze datovat zhruba roky 1982–84. Tehdy vzniklo ještě několik titulů, z nichž doposud vychází ještě dva – čtvrtletník Makropulos (1983dosud, cyklostyl + ofsetová obálka a později ofsetové komiksové přílohy, cca 100 výtisků), který vydává SE klub mládeže v Šumperku, a Interkom – informátor o dění ve fandomu (1984dosud, xerox, později ofset, 60–2000 výtisků). Vznikem Interkomu začal SF ztrácet svou roli „tiskového orgánu“ fandomu a postupně se měnil v exkluzivněji zaměřený literární magazín. Cílem Interkomu bylo totiž především informovat stále se zvyšující počet klubů o všem, co by jejich členy (ale především jejich organizátory) mohlo zajímat. Nejednalo se jen o zprávy z domova, recenze, polemiky, rady pro sběratele a nakladatelské plány, ale také o reportáže z domácích a zahraničních conů, které psali stálí spolupracovníci redakce. K nim bylo možno počítat i zavedené „oficiální“ tvůrce – kromě výše zmíněných se jednalo třeba o Josefa Nesvadbu, Eduarda Martina ad. – jimž se různými způsoby na tyto akce podařilo dostat. Interkom se od počátku snažil vypadat jako časopis se všemi svými pravidelnými rubrikami. Významem pro obec fanoušků SF u nás ho lze přirovnat k samizdatovým Lidovým novinám, proto by bylo vhodné uvažovat o reprintu jeho prvních ročníků, které by tak širšímu okruhu zájemců umožnily přístup k unikátním materiálům pro pochopení vývoje SF v Československu 80. let.

Vliv na rozvoj SF měl v témže období krátce také pražský fanzin VF (1982–1985, xerox), jehož náklad, který z důvodu velkých finančních nákladů a v té době malé dostupnosti xeroxu nepřekračoval padesát výtisků, však záhy stačil jen malé hrstce nejaktivnějších fanoušků.

Z let 1982–84 stojí za zmínku ještě několik vydavatelských pokusů – jedna z prvních antologií amatérské české SF, dvoudílná Sci-fi z Liberce (ormig, asi 50 výtisků), tři čísla Sirény (cyklostyl, předtím ještě šest čísel pouze strojopisně, asi 100 výtisků), první čísla českolipského Bonsaie (lihový xerox, asi 50 výtisků), plzeňské Andromedy (cyklostyl, zřejmě ne více než 100 výtisků) a jediné číslo brněnského Kurýra (cyklostyl, neznámý počet výtisků), který je zajímavý především tím, že se - jako jediný známý fanzin - do dnešních dob pravděpodobně v žádné ze sbírek nedochoval.

Léta 1984 až přelom 1987/88 lze považovat za zlatou éru cyklostylovaných fanzinů. Počet SF klubů a fanoušků v nich organizovaných se každoročně prudce zvyšoval, což s sebou přinášelo nutnost většího množství tiskovin i informaci. V té době dosáhly SF kluby svého největšího rozmachu, kdy jejich adresář obsahoval téměř devíti desítek položek. V mnoha menších městech se podařilo najít polygrafické možnosti, které umožňovaly vydávání vlastního klubového periodika. Na jednu stranu to s sebou přinášelo rozpad dříve úzce spolupracujících týmů překladatelů, autorů a editorů z celé republiky, na druhou stranu se ale objevila řada nových jmen a došlo k výraznému rozšíření autorské základny o další autory.

V blízkosti Prahy začaly vycházet dva fanziny, které se ze své role SF periodik lokálního významu rychle vypracovaly na čelná místa – Slan (1985–1989 , ormig, později cyklostyl + ofsetová obálka, 30, později až 200 výtisků) ve Slaném a Laser (1985, xerox, od 2. ročníku cyklostyl + obálka, nejprve 30, později několik set výtisků) v Čelákovicích (později v Plzni). Oba dva byly zaměřeny na literaturu a nahradily v té době již upadající pražský SF.

Obdobný pražský pokus s fanzinem Argus (cyklostyl, cca 500 výtisků) bohužel ztroskotal, protože jeho obsah se skládal povětšinou jen z reprintů z jiných méně dostupných fanzinů, byť vycházel na tehdejší dobu v nevídaně vysokém nákladu. Argusu nelze ale upřít jisté prvenství – byl prvním fanzinem, který mohl pronikat do širšího čtenářského kruhu a rozšiřovat tak potenciální řady zájemců o „neoficiální SF“.

Po nezdařeném pokusu s Tempusem se podařilo začít vydávat fanziny i na severní Moravě. Ostravský Leonardo (1984–1989, cyklostyl, později ofset, cca 100 výtisků) a opavský Labyrint (1985–1990, cyklostyl, cca 100 výtisků) se však přes svůj velmi kvalitní obsah nikdy nedostaly do širších čtenářských vrstev, protože jen velmi malá část nákladu pronikala mimo vlastní kluby.