Roky 1985/86 předznamenaly blížící se konec dominace malonákladových (a tím také málo vlivných cyklostylových fanzinů. V tomto období vzniklo několik lokálně význačných fanzinů, např. třebíčský Třesk (1985 – s velkými přestávkami dodnes?, ofset, asi 200 výtisků), jediné číslo olomoucké Černé skříňky (přelom 1986/87, ofset, několik set výtisků), českolipský Bonsai (druhá série, ofset, 100 výtisků), pražské Solaris (druhá série 1986, ofset, několik set výtisků) a Ariadna (1985, ofset, nezj. počet výtisků). V té době vyšly také první knižní samizdatové tituly – antologie zahraniční SF Lety zakázanou rychlostí (13) (cyklostyl, 50 výtisků, později zvlášť označený dotisk, další dva díly následovaly v dalších letech, třetí pak byl tištěn ofsetem už v několikatisícovém nákladu) a antologie SF českých autorů Lidštější než lidé (ed. Zdeněk Rampas, ofset, 350 výtisků). Vydání antologie české SF bylo vlastně zoufalým krokem představit veřejnosti nejzajímavější povídky ze soutěže O cenu Karla Čapka, která byla sice oficiálně pořádána, ale o vydání sborníku s vítěznými příspěvky nemělo zájem žádné nakladatelství (14), byť vydávalo SF mnohem horší kvality (především z ostatních socialistických zemí). Jediným zdrojem informací o povídkách českých autorů do té doby byl jen každoročně vydávaný fanzin Kočas (ofset, min. 350 výtisků) – de facto antologie nejlepších povídek z každoroční soutěže a vydávaný vždy organizátorem čs. národního conu Parcon (do r. 1986 v Pardubicích jako příloha tamního časopisu Vysoké školy chemicko-technologické, od roku 1987 už jako čistý samizdat v Praze, resp. Ostravě a Olomouci).

Do přelomu let 1985/86 byli vydavatelé fanzinů většinou odkázáni na milost či nemilost úředníků v domech kultury, pionýrů a mládeže, podnicích a školách, kteří svým němým souhlasem kryli existenci řady samizdatů fiktivními povoleními a porušovali tak v té době už téměř dvě desetiletí platný zákon o přechodných opatřeních v oblasti tisků. Poté se prudce začal zvyšovat počet periodik i jednorázových publikací, které vycházely bez jakékoliv – byť fiktivního – krytí a navíc ve velkém nákladu (bez „kontroly“ ale už dříve vycházely Laser, Interkom a některé méně významné tituly).

Jako předzvěst nového trendu vznikly dva fanziny, které se jako první pokusily stát se opravdu profesionálně vypadajícími časopisy. Brněnský AF 167 (1985–1989, ofset, do 100 výtisků – po listopadu 1989 začal vycházet od svého 14. čísla oficiálně, zanikl číslem 16) si za vzor vzal americké SF magazíny. Kromě dvou čísel věnovaných převážně pracím místních autorů, mělo AF 167 asi nejlepší úroveň ve výběru zahraničních autorů a také překlady byly na nejvyšší úrovni mezi všemi SF fanziny. Jako první také zavedl rubriku věnovanou teorii SF – vydával např. sérii článků o dějinách anglo-americké SF.

O rok později vyšlo první číslo pražské Ikarie XB (ofset, 500 výtisků), která si za svůj vzor vzala polský SE měsíčník Fantastyka. Její nepravidelné vydávání mělo, bohužel, špatný vliv na aktuálnost informací, přesto především část věnovaná původní české tvorbě a teorii (historiím národních SF) neměla ve své době obdoby. Co se týče grafické úpravy, přesahovala Ikarie XB prakticky veškerou tehdejší samizdatovou produkci a v mnohém přesahuje i řadu dnes profesionálně vydávaných periodik. Ikarie XB byla do jisté míry předobrazem dnešního SF měsíčníku Ikarie – jak složením redakce, tak i rubrikami a vlastními pracemi, které v Ikarii vycházely na počátku.

V tomto zlatém období samozřejmě vycházelo mnohem více SF publikací – většinou periodik lokálního významu, jejichž škála byla od seriozních po naprosto obskurní, např. Aldebaran (Brno), Trifid (první a druhá série, Liberec), Neo-zin a PO-fanzin (Otrokovice), Quasar (Bechyně), STIMM (Kroměříž). Vzniklo také několik specializovaných fanzinů – filmem se zabývaly Světelné roky (Praha), SF psanou dětmi a mládeží vydával Krypton (Praha), několik jednorázových publikací vyšlo i u příležitosti SF setkání - Andromeda News (Plzeň a okolí), Březí noviny (Březová nad Svitavou), Bláznova zahrada (Chrudim) aj.

Kvalitativně i kvantitativně novou úroveň dosáhly SF samizdaty v posledních dvou letech před listopadem 1989. Tato léta lze charakterizovat jako období velkonákladových publikací a vyznačuje se především téměř úplným přechodem na ofset a postupným zánikem či snížením významu cyklostylových publikací. Jako první z fanzinů zaniká pražský SF, severomoravské Labyrint a Leonardo začínají upadat a nově vzniklé cyklostylové fanziny, např. Bene Gesserit (Praha) aj., buď záhy zanikají, nebo jejich editoři vbrzku přecházejí také na ofset. Z cyklostylových fanzinů si význam udržel pouze Laser, který se po spojení se silnou plzeňskou skupinou fanoušků stále více přibližoval profesionální úrovni, a pak nově vzniklé Poutník (Praha) a R. U. R. (Praha).

Konec roku 1988 a rok 1989 jsou ve znamení úplného zániku fanzinů – periodik (s výjimkou několika málo: Interkom, Poutník ad.) a nástupem „samizdatových SF nakladatelů“. Při pohledu na celkovou produkci roku 1989 lze lehce zjistit, že převážnou většinu publikací vydalo jen několik málo „nakladatelů“ – plzeňský Laser (překlady povídek a románů G. R. R. Martina, I. Asimova, P. K. Dicka, R. Zelaznyho, pět čísel fanzinu Laser ad.), Winston Smith, který se po třech číslech cyklostylového fanzinu Bene Gesserit přeorientoval na vydávání edice Sci-fi překlady a několika dalších jednorázových publikací (především vítězných novel z Ceny Karla Čapka), AF 167 (Základna I. Asimova) (15), SFK B. C. (antologie Lety zakázanou rychlostí III, ed. Pavel Kosatík, Cizí hvězdy, ed. Ivan Adamovič ad.) a SFK Slaný (sborníky Paralelní světy I-III., ed. Ladislav Peška, novely a povídky R. Silverberga ad.). Ve spolupráci s Českou speleologickou společností vyšlo také několik SF comicsů Káji Saudka a tři sešity s výběry povídek Roberta E. Howarda – na vydávání se podílel tým kolem fanzinu Poutník.

Zatímco dříve vycházely ve fanzinech především krátké povídky, teď se fanoušci SF mohli seznámit i s řadou novel a dokonce několika románů. Poprvé se fanziny začaly prodávat a jejich náklad byl závislý spíše na zájmu čtenářů než náhodném rozhodnutí pracovníka „kulturního domu“ či technických možnostech.

(13) shoda názvu s antologií české SF, vydanou v roce 1990 nakladatelstvím Čs. spisovatel, není náhodná – editorem jak samizdatové, tak oficiální knihy byl Pavel Kosatík

(14) některé povídky sice vyšly v antologiích české a slovenské SF Stalo se zítra, Návrat na planetu Zemi ad., které sestavil v první polovině 80. let Ivo Železný, ale řada z vítězných příspěvků stále zůstávala nepublikována

(15) vydané pod názvem Nadace také oficiálně (1991), leč ve výrazně horším překladu