„Méně represivní kulturní politika (a v důsledku menšího ohlasu Charty 77 i relativně nižší počet nezávislých iniciativ) na Slovensku je snad i příčinou toho, proč se tam ve srovnání s Čechami a Moravou samizdat tolik nerozvinul.“ (Posset 1991:6). Toto platí zřejmě i pro SE fanziny – otázkou, kterou si je ale třeba klást, je fakt, proč na Slovensku existovalo tak výrazně méně neformálních struktur.

Zatímco vůči domácím autorům hlavního literárního proudu se chovali slovenští „cenzoři“ poměrně liberálně, v případě SF toto neplatilo – situace byla v mnohém shodná jako v Čechách. A přestože možnosti nebyly příliš větší, vzniklo na Slovensku jen několik málo fanzinů.

První slovenské SF kluby vznikly v Bratislavě. Právě tam se také zrodily první pokusy o vydávání fanzinů, byť neúspěšné. Za první vlivný fanzin lze proto považovat až východoslovenský Pollux (1984–1986/7:, různé formy tisku, různé náklady) vydávaný ve Spišské Nové Vsi. Po roce 1987 byl prakticky zrušen a pak oficializován jako ročenka povídek ze soutěže pro amatérské SF autory.

Většina slovenských SF fanzinů neměla dlouhého trvání, za výjimku lze považovat jen Lémai ze Žiaru nad Hronom (1984–1989, ormig, popř. cyklostyl, cca 200 výtisků), který později kolem své redakce vytvořil poměrně soudržnou skupinu autorů, překladatelů a fanoušků, jež udržovala (jako jediná) tradici SF klubů na Slovensku po celou druhou polovinu 80. let.

Z východního Slovenska pochází košický Prit (1985/86–1988, cyklostyl a ofset, od 80 výtisků výše) a Nekonečno 1988–1989, ormig, později počítačový tisk, nezj. počet výtisků). Za zajímavý důkaz rozmachu SF na východním Slovensku svědčí existence hned dvou informačních bulletinů podobajících se pražskému Interkomu – Sci-fi infor východoslovenských klubov (1988–1989, počítačový tisk, asi 15 výtisků) a Komunikátor (1988–1989, různé techniky tisku, nezj. počet výtisků).

Bratislava zůstávala po celou dobu v pozadí, za zmínku stojí jen tři fanziny Sféra (1986–1989, ofset, 100–200 výtisků), IQ 2001 (nezj. počet výtisků) a Fiawol (1988–1989 cyklostyl, nezj. počet výtisků). Bratislavský fandom se začíná výrazněji prosazovat teprve v roce 1988, tamní kluby vydávají první sborníky – povídky H. P. Lovecrafta pod názvem Necronomicon (ve spolupráci se známým samizdatovým vydavatelem především filozofické literatury CAD Press, ofset, asi 1000 výtisků) a romány a povídky J. Burka, O. S. Carda ad.

Slovenské SF fanziny ani množstvím ani kvalitou nedosahovaly úrovně českých fanzinů. To s sebou přineslo i fakt, že z kruhu fanoušků, kteří se na jejich tvorbě podíleli, se po listopadu 1989 profesionalizovalo jen několik málo jednotlivců.

Listopad 1989 zastihl SF fandom v rozmachu. V té době už bylo jasné, že dalšímu šíření samizdatových SF vydavatelů (po vzoru Polska, kde v té době vycházelo rámcově několik set SF samizdatů ročně) už nelze zamezit a bylo jen otázkou času, kdy se prosadí samizdatoví nakladatelé natolik viditelně, že se o jejich existenci dozví i širší veřejnost. V listopadu 1989 byl dokonce v tisku první oficiálně povolený titul SF fandomu – conanovské povídky Roberta E. Howarda – který k tisku připravil a přes byrokratické potíže prosadil v srpnu téhož roku tým kolem Ikarie XB. Stejně jako v Polsku, i v Československu by se samizdatoví SF nakladatelé brzy prosadili mezi nejaktivnější… a stejně jako v Polsku, ihned v roce 1990 se většina nejaktivnějších profesionalizovala. (16) Fanzin Laser se změnil ve stejnojmenné nakladatelství, z fandomu vznikly dále nakladatelství AFSF, Golem-Ríša, AF 167, Winston Smith, Poutník, United Fans, Nová vlna, Černá planeta ad.

Od roku 1990 se celý československý fandom potýkal se silnou krizí. Toho důkazem byla také prakticky neexistující fanzinová produkce – staré kluby a struktury s odchodem svých aktivistů zanikly a nově vznikající kluby zatím neměly sily. První fanziny z roku 1991 jasně ukazovaly, že české a slovenské fanziny se budou ubírat stejnou cestou jako jejich předchůdci z USA, což potvrdila i další léta, kdy většina fanzinové produkce zdaleka nedosahuje úrovně let předešlých a vyznačuje se opravdu „fanouškovskou“ úrovní. Mění se i obsahové zaměření fanzinů, většina se jich zabývá světem SE a fantasy her, literární SF fanziny jsou zřídkavostí. Světlou výjimkou, pokusem o „profesionální“ fanzin, jsou mladoboleslavské Trosky a později opravdu profesionalizovaný Dech draka).

(16) tento proces je typický pro všechny bývalé socialistické země, kde se většina nejaktivnějších samizdatových SE vydavatelů vbrzku profesionalizovala – stejný proces probíhal vlastně i u politických samizdatových nakladatelů, a to nejen U nás, ale i třeba v zemích býv. SSSR, kde ale jejich podmínky stale nejsou optimální – o přechodu ze samizdatu na oficiální cestu blíže Tolz (1990:29-34), Sokolov – Sverdlov (1990) ad.