|
Až jednou na lovu zabloudil do této oblasti mladý nadějný
feudál ze sousední říše. Ve své technické primitivnosti neměl
nic lepšího na práci než v nepřítomnosti odborníků otevřít hyher-
nátor. Komputer tak tak zabránil nejhoršímu. Ve své naivní víře
se domorodec jal probouzet Sněhurku dle místního, výše zmíněného,
barbarského zvyku. Podařilo se mu /ovšem zcela náhodně/ nemožné:
Po prvním polibku Sněhurka procitla. Nízká teplota rozložila jed,
který se stal díky složité chemické reakci zcela neškodným. A
už se chystala svatba.
Z vděčnosti poslal princ /a nikdo nižšího posatvení to nebyl!/
do uranových dolů desítky nevolníků, kteří během několika dnů naru-
bali potřebný zbytek paliva pro pohonnou jednotku létajícího talíře.
A pak jedli, pili, dovali... "Co bychom ti měli dát svateb-
ním darem?" ptal se rozněžnělý Prófa, kterého uprostřed tance něko-
likrát málem zašlápli. "Přej si co chceš!" žádal kategoricky Rejpal.
"Ať ta bublina macešské pukne vzteky!" usmála se s neodolatelným
úsměvem Sněhurka. "Nechť se stane!" pravil Stylín a spustil kame-
ru. Nebylo již technickým problémem zamontovat o zrcadla babice
obrazovku z tekutých krystalů. No a když se jednou opět svým zlo-
myslným cynickým způsobem zeptala "Řekni, kdo je na světě nej-
krásnější?" objevila se před jejím padoušskýma očima barevná
televizní skeč ze Sněhurčiny svatby. Infarkt byl již jen logic-
kým důsledkem. Sněhurka pak vládla svou vlídnou rukou, princ jí
nosil jednou měsíčně výtěžky daní a statečná posádka se vrátila
zpět na rodnou planetu...
x x x x x
- "Jé, to byla krásná pohádka!" zaplesalo dítko. "Mamí, povídej
ještě něco!"
- "Buď už zticha a koukej spát! Neslyšíš? Táta se vrací z práce!"
Otevřeným oknem se vlahou letní nocí zdálky prodíral refrén
známé pochodové písně "Hej hou, hej hou..." kontrapunktován vzápětí
bohatýrským kýchnutím. Oba nazelenalé měsíce osvětlovaly svým
jasem krajinu. Z návrší sestupovala řada drobných postaviček...
V. MÁTL
KZG
- 14 -
33/83 FV SSM
|