Jiří Krtička: Pieta za malého prince 

     Na hladině oka se rozsvítily hvězdy. Síť souhvězdí ohnivě žlutých 
se otáčela na sametovém pozadí. V největších hloubkách už jenom 
barevná světýlka prosívala noc. A dole bledla a pohasínala světla 
pozemských měst, ohraničující poušť a moře...

     Princ sotva tušil, co jej přimělo, aby se na cestě domů zas-
tavil na jedné z vnějších planetek. Zdálky připomínala rozvíjející 
se bílou růži, zblízka se ukázalo, že je celé pokrytá bílým papírem, 
jenž se při rychlé rotaci jen tak tak přidržoval na jejím povrchu. 
Na této planetě bydlel žurnalista.
     "Vítej, čtenáři!" zvolal žurnalista, jakmile zahlédl nad sebou 
prince, a ukazoval, že má přijít k němu. Princ opatrně seskočil 
se stohu papíru a omluvně se posadil na hromádku listů na psacím 
stole. Nikde jinde totiž nebylo na planetě místo.
     "Tak je to správné," řekl žurnalista, který měl rád úzký 
kontakt se čtenářem. "Píši úvahy do novin," vysvětloval, "aby se 
lidé dověděli, co jsou vlastně zač, co sami vůbec chtějí, a začali 
to konečně dělat."
     "Otvírám jim oči," doplnil a odmlčel se, aby měl princ čas se 
zamyslet, jak hluboké je poslání žurnalisty.
     "A kdo čte vaše úvahy, když tu řádní lidé nejsou?" otázal se 
princ.
     "Však oni ještě rádi přijdou. Chce to jen trpělivost a více 
článků v tisku," řekl žurnalista.
     Princ se podíval vzhůru. Kopce papíru ponechávaly jen úzký 
průzor, jakoby šachtu, na jejímž konci stálo políčko nebe, ozářené 
jedinou pravidelnou hvězdou.
     Žurnalista ukázal na hvězdu a řekl: "Horuji především proti 
temnotě s tmářství."
     Pak si přitáhl jeden z listů, přejížděl prstem po řádku a do-
slovně se citoval: "...nevědomost je, milí čtenáři, největším 
nepřítelem šťastného pochopení světa..."
     "Co je to šťastné pochopení světa?" chtěl vědět princ.
     "To je," řekl žurnalista, "když člověk ví, co si má přát. Ale 
to musí někdo objevit, říct mu to, napsat to za něho."
     "Když na to nestačí sám," řekl princ, kterému to bylo divná, 
"jak má vědět, že právě ty jsi šťastně pochopil svět?"
     Ale to byla chyba, protože se žurnalista dopálil: "Tmáři! Jsi 
bloud a zaostalec, občane princi! Beznadějný tmář a...!"
     To už princ vylézal po stohu a za ním padaly jednotlivé listy. 
Vtom mu vzplanul plášť od žhavé sliny, kterou žurnalista v plamen-
ném rozhořčení bezděky vyprskl. Seskočil s planetky a snažil se 
plášť svléknout...

     Na Zemi byla noc. V jejích vysokých pustinách jihovýchodně 
od Alžíru zahlédl pilot drobounkou modravě žlutou létavici. Byl 
překvapen, jak ta hvězdička plápolá a jaký smutný oblouk opsala 
od kraje zorného pole až pod příď letadla...











                        - 10 -



                                                52/83  FV SSM