"Vyprávěj."
     "UŽ jsem ti to vyprávěl miliónkrát. UŽ když jsi byl úplně ma-
ličkej. Byl jsi tenkrát se mnou." Se vzpomínkami mu změkl hlas. 
"Byl si ještě mimino... Musel jsem tě nést."
     "Jak vypadal?"
     Otec se dal do vyprávění, které mělo už po léta neměnný řád. 
"No vypadal asi tak jako ‘r televizi, až na to že byl menší."
     "Proč sem přijel?" zeptal se dychtivě Mike, ačkoli všechny po-
drobnosti znal. Prezident byl pro něho hrdina, byl to člověk, které-
ho obdivoval nejvíc na světě. "Proč přijel tak daleko až do našeho 
města?"
     "Byl na turné." Do otcova hlasu se vmísila hořkost. "A stalo 
se, že tudy projížděl."
     "Na jakým turné?"
     "Navštěvova1 všechny díry v zemi."Jeho hlas byl tvrdší. "Aby 
viděl, jak si vedeme. Aby viděl, zda jsme nakoupili dost natů a 
krytů a ampulek proti epidemiím a plynových masek a radarových sítí 
na odražení útoků. General Electronics zrovna začínala budovat své 
velké výstavní plochy a výkladní skříně... Všechno nablejskaná, vy-
pulírované, drahé. První obranný materiál, který si moh koupit 
soukromník." Rty se mu zkřivily. "A to vše na splátky-výhodné. S 
prospekty, plakáty, projektory, gardéniemy a nádobím pro dámy."
     Mike Foster se celý rozzářil. "Ten den jsme dostali náš Prapor 
připravenosti," řekl horečnatě. "Ten den nám přišel předat Prapor. 
Vztyčili ho na stožáru uprostřed města a byli tam všichni a křičeli 
a tleskali."
     "Ty si to pamatuješ?"
     "Mysllm... mysllm, že jo. Vzpomínám si na ten dav a hluk. A 
bylo horko. Že to bylo v červnu?"
     "Desátého června 1965. A bylo to důležité. V té době nebylo 
moc obcí nebo měst, které měly velký zelený prapor. Lidé stále ku-
povali auta a televizory. Televizory a auta, na těch je něco dobrý-
ho... dáse jich vyrobit a prodat jen určité množství."
     "A prapor dal tobě, viď?"
     "No, dal ho všem obchodníkům. Všechno to zorganizovala Obchod-
ní komora. Šlo o soutěž mezi městy, kdo koupí víc materiálu v co 
nejkratší době. Vylepšit své město a zároveň podpořit obchodní akti-
vitu. No a zdůrazňovali, že kdybychom si museli sami kupovat plyno-
vé masky a kryty, že bychom o ně víc pečovali. Jako kdybychom poško-
zovali telefony a chodníky! Nebo dálnice pod záminkou, že je za-
platil stát. Nebo armády. Cožpak nebyly vždycky ozbrojené síly? 
Cožpak to není vždycky stát, kdo organizuje své lidi k obraně? Obra-
na je asi moc drahá. A takhle spoustu ušetřej a snížej státní dluh."
     "Opakuj mi, co říkal." zašeptal Mike.
     Otec vzal dýmku a chvějící se rukou ji zapálil."Řekl: "Tady 
máte prapor, chlapci. Udělali jste pěkný kus práce."" Bob Foster se 
začal dusit štiplavým kouřem z dýmky. "Měl zarudlý obličej, ožehnu-
tý sluncem, ale nevadilo mu to. Potil se a usmíval se. Uměl se cho-
vat Znal spoustu lidí jménem. Vyprávěl vtipy."
     Oči dítěte se rozšířily obdivem. "Přijel až sem a ty jsi s 
ním mluvil!"
     "Jo. mluvil jsem s ním," řekl otec. "Všichni řvali a tleskali. 
Prapor stoupal, Velkej Zelenej Prapor Připravenosti."
     "A tys mu řek..."
     "Já jsem mu řek: To je všechno, co jste nám přivez? Kus zele-
nýho hadru?" Bov Foster nervózně potáhl z dýmky. "A v tu chvíli se 
ze mě stal protipák. Jenže tenkrát jsem to nevěděl. Jediné, co jsem 
věděl, že nás nechali na vlastních zdrojích... kvůli zelenýmu hadru. 
Měli jsme být země, národ, sto šedesát šest milionů lidí, kteří 
měli společně připravovat obranu. Teď jsme jen kupa izolovaných 
společenství, pevnůstky za svými hradbami. Upadáme do středověku. 
Odstavili jsme armádu."
     "Vrátí se prezident?.." zeptal se Mike.
     "Pochybuju. Jenom... projížděl."
                            - 17 -

                                                  59/83  FV SSM