Philip K. Disk: FOSTERE, JSTE MRTEV! 
Škola byla jako vždy utrpení. Toho dne to však bylo ještě horší. 
Mike Foster dopletl košíky a narovnal se. Ostatní děti pokračovaly 
v práci. Na železobetonovou stavbu svítilo chladné slunce pozdního 
odpoledne. Kopce se zelenaly a hnědly ve svěžím podzimním vzduchu. 
Na obloze nad městem líně kroužilo několik natů.
     U jeho lavice se objevila široká a zneklidňující postava paní 
Cummingsové. "Fostere, jste hotov?"
     "Ano, paní učitelko," odpověděl okamžitě a ukázal koše. "Mohu 
teď odejít?"
     Paní Cummingsová si je kriticky prohlížela. "A co past?" zepta-
la se.
     Hrábl do lavice a vytáhl složitou past na menší zvířata. "Už 
mám všechno hotovo, paní Cummingsová. A nůž taky." Ukázal jí čepel 
nože ostrou jako břitva, kus opracovaného lesklého kovu z barelu 
na benzín. Vzala nůž do ruky a nedůvěřivě přejela zkušeným prstem 
po ostří.
     "Nic moc," usoudila. "Přeostřil jste ho. Jednou ho použijete 
a otupí se. Sejděte do hlavní zbrojířské laboratoře a podívejte 
se na jejich nože. Pak ten svůj nabrousíte tak, abyste dosáhl sil-
nějšího ostří."
     "Nemohl bych to nechat na zítra, paní Cummingsová?" žadonil 
Mike Foster.
     Ostatní žáci je se zájmem sledovali. Mike se začervenal; měl 
strach, když na sebe upozorňoval, ale potřeboval odejít. Nemohl 
zůstat ve škole ani o minutu déle.
     Paní Cummingsová neúprosně zabručela. "Zítra máme zemní práce. 
Na nůž nebudete mít čas."
     "Budu, paní učitelko. Po zemních pracech," řekl vážně.
     "Nikoli, na kopání nemáte dost sil." Stará žena se podívala na 
chlapcovy hubené paže a nohy. "Myslím, že bude lépe, když ten nůž 
doděláte ještě dnes. A když celý zítřek strávíte na zdravém vzduchu.
     "A k čemu je to kopání?" zeptal se nešťastně Mike Foster.
     "Všichni musí umět kopat," odvětila trpělivě paní Cummingsová. 
Některé děti se začaly zlomyslně smát; umlčela je přísným pohledem. 
"Význam zemních prací přece znáte. Až vypukne válka, bude celý 
povrch pokryt troskami a sutí. Budeme-li chtít přežít, budeme muset 
kopat, že? Už jste viděl vakomyš, jak ryje kolem kořínků rostlin? 
Ví, že pod zemí něco najde. Všichni budeme jako ty hnědé vakomyšky. 
Všichni se musíme naučit hledat v troskách, protože v troskách 
budou dobroty."
     Mike Foster se nešťastným výrazem ohmatával nůž a paní Cumming-
sová se vzdalovala od jeho lavice a procházela dál řadou. Některé 
děti se na něj opovržlivě ušklíbly, mlhou jeho trápení však nic 
nepronikalo. Kopání mu bude k ničemu. Až dopadnou bomby, bude 
okamžitě po něm. Všechny ty injekce, které dostal do paží, do ste-
hen a do hýždí mu budou k ničemu. Vyhodil své kapesné: Mike Foster 
nepřežije, aby mohl dostat bakteriální choroby. Ledaže...
     Prudce se zvedl a šel ke katedře za paní Cummingsovou. Pln 
zoufalství vykoktal: Moc vás prosím, já musím odejít. Musím ještě 
něco vyřídit."
     Mdlé rty, pari Cummingsové se našpulily vztekem. Ale vyděšené 
dětské oči ji zadržely. "Není něco v pořádku? Je vám špatně?" ze-
ptala se.
     Chlapec stál jako přimrazený, nedokázal odpovědět. Třída, nad-
šená tou podívanou, si šeptala a hihňala se. Náhle paní Cummingso-
vá vztekle praštila pravítkem o katedru. "Bude klid!" vykřikla. 
Pak zmírnila hlas:
     "Michaeli, jestliže nefungujete normálně, sejděte si na psy-
chiatrickou kliniku. Nemá smysl, abyste se pokoušel pracovat, když 
máte konfliktní reakce. Slečna Grovesová vás mileráda dostane na 
optimální úroveň."
     "Ne," řekl Foster.
                            - 12 -