jímal kotníky. Měl skloněnou hlavu, byly vidět jen hnědé rozoucha-
né vlasy.
     "Kruci," vykřikl O´Neill. "To je zase ten kluk!"
     Mike mlčel. Ještě víc skrčil nohy a hlouběji sklonil hlavu.
     "Co tady sakra děláš?" zeptal se překvapeně a zlostně O´Neill. 
Cítil, že dostává vzxtek. "Já myslel, že ti rodiče koupili kryt!" 
Pak si vzpomněl. "Aha! Museli jsme ho vzít zpět."
     Z výtahu vyšel Al Conners. "Co se loudáš? Padáme..." Vtom spat-
řil Mika a zeptal se: "Co ten tady? Vyvexď ho a jdem."
     "Pojď, malej musíš dom," řekl laskavě.
     Mike se nehýbal.
     Muži se na sebe podívali. "Budem ho asi muset vynýst," řekl 
chmurně Conners. Sundal si sako a hodil ho na dekontaminační jednot-
ku. "Jde se na věc!"
     Museli na něj dva. Chlapec se zoufale bránil, škrábal, pral se, 
kousal, když ho popadli. Nevydal ani hlásku. Táhli ho a nesli až k 
výtahu, kam se jim ho jen t aktak podařillo strčit. O´Neill vyjel s 
ním a Conners je hned následoval. Urputně a zdatně dovedli chlapce 
ke dveřím, vystrčili ho ven a zavřeli za ním.
     "Uf!" vydechl si Conners a opřel se o pokladnu. Měl roztržený 
rukáv a hluboký šrám na tváři. Brýle mu visely na jdnom uchu, vlasy 
měl rozcuchané a byl hotov. "Neměli bychom to oznámit policii? Ten 
kluk je pomatenej."
     O´Neill stál u dveří, popadal dech a díval se do tmy. Viděl 
kluka sedícího na chodníku. "Je tady furt," zabručel. Lidé dítě ob-
cházeli. Až se jeden muž zastavil, aby ho zvedl. Kluk se prudce vy-
trhl a zmizel v noci. Muž sebral balíčky, chvíli váhal, pak šel dál. 
O´Neifl se otočil. "Bylo to blbý." Utřel si obličej kapesníkem. "Ten 
nám dal!"
     "O co nu šlo? Nic neřek, ani slovíčko!"
     "Vánoce jsou takovej divnej čas na to, aby bral člověk něco 
zpět," řekl O´Neill. Chvějící se rukou sáhl po kabáru. "Je to sku-
tečně smůla. Je mi líto, že si ho nemohli nechat."
     Conners pokrčil rameny. "Když. na to nemaj..."
     "Proč jim sakra neposkytnou podmínky? Já nevím..." O´Neill hle-
dal slova. "Že by se třeba takovým lidem prodávaly kryty za velko-
obchodní cenu."
     Conners se na něho vražedně podíval. "Za velkoobchodní cenu? To 
by pak chtěl každej! To by nebylo fér... a jak dlouho myslíš, že by 
to tak šlo? Jak dlouho by GE při takových cenách vydržela?"
     "Asi dlouho ne," přiznal O´Neill mrzutě.
     "Tak poslyš," suše se zasmál Conners. "Potřebuješ pořádnýho 
panáka. Pojď do šatny... mám ve skřínce flašku whisky. Tajtrlíka na 
zahřátí, než půjdeš domů. To je přesně to, co potřebuješ."

+
     Mike Foster bezcílně bloudil temnou ulicí, v davu chodců spě-
chajících domů. Nic neviděl; lidé do něho vráželi, ale nevšímal si 
toho. Světla, smích, troubení automobilů, střídáni světel na přecho-
dech. Ryl vyděšený, v hlavě měl prázdno, mrtvo. Kráčel mechanicky, 
bezmyšlenkovitě, bez jakéhokoli pocitu.
     Vpravo do rostoucí tmy zablikala pestrá neonová reklama. Ohrom-
ný zářící a Barevný poutač.

                  NA ZEMI POKOJ LIDEM DOBRÉ VŮLE
                  VEŘEJNÝ KRYT - VSTUPNÉ 50 CENTŮ



+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++


                              - 22 -