- 12 -

Opatrně položil desku na talíř a vypnul gramofon. "Stejně jsem 
chtěl desku nechat na později."

     Vyšli do teplého podvečerního vzduchu. Sheringham rozsvítil 
japonské lampióny a obax se uvelebili v proutěných křeslech pod 
širým nebem.
     "Doufám, že vás to příliš neznudilo," řekl Sheringham a cho-
pil se broušené láhve. "Mikrosonika je fascinující koníček, jen se 
bojím, aby se mi ze záliby nestala posedlost."
     Maxted cosi neurčitě zabručel. "Některé nahrávky jsou zajímavé," 
připustil. "Mají hodnotu neobvyklého pohledu - jako zvětšené fotog-
rafie hlav můr a ostří břitev. Ovšem navzdory tomu, co tvrdíte, ne-
věřím, že se mikrosonika někdy uplatní jako nástroj vědy. Je to 
prostě komplikovaná laboratorní hračka."
     Sheringham zavrtěl hlavou. "To se naprosto mýlíte. Vzpomínáte 
si natu řadu dělení buněk, kterou jsem vám přehrál nejdřív? 
100 000 násobně zesílené děleení živočišné buňky zní, jako když se 
trhají nosníky a ocelové plechy - nebo vašimi slovy - jako autoha-
várie ve zpomaleném filmu. Na druhé straně dělení rostlinné buňky 
je úplná elektronická báseň, samé mollové akordy a bublající tóny. 
To je přece dokonalá ilustrace toho, jak mikrosonika může odhalo-
vat rozdíly mezi živočišnou a rostlinnou říší."
     "Jdete na to moc velkou oklikou," podotkl Maxted a napil se so-
dy. "Právě tak x byste mohl vypočítávat rychlost automobilu podle 
zdánlivého pohybu hvězd. Možné to je, alee podívat se na tachometr j 
rozhodně jednodušší."
     Sheringham přikývl, zadíval se upřeně na maxteda přes stůl, 
jako by se jeho zájem o rozhovor vyčerpal. Dva muži seděli tiše se 
sklenicemi v rukou. Kupodivu, jejich nepřátelství, jež trvalo už to-
lik let, se nyní jakoby odhalilo, a protiklad osobností, jednání 
a vzezření se ještě prohloubil. maxted, vysoký svalnatý muž s drsné 
hezkým obličejem, se rozvaloval téměř vodorovně v křesle a přemýšlel 
a Susan Sheringhamové. Odjela na večírek u Turnbullů, a nebýt toho, 
že nepovažoval za opatrné, aby byl u Turnbullů viděn - z důvodů až 
příliš známých - strávil by tento večer s ní, raději než s jejím 
groteskním manžílkem.
     Přeměřoval si Sheringhama s největším odporem, jakého byl jen 
schopen, a zajímalo ho, zdali tento škrobený nepřitažlivý muž,pe-
dant s vrozeným akademickým humorem, má vůbec nějaké vlastnosti, 
které by to vyvažovaly. Při zběžném pohledu žádné, bezpečně. Ačkoliv