- 5 –

naslouchá chrastí praskajícímu v ohni, ráda se dotýká něžňoučkých, 
ale již pichlavých boroviček, které větší část dne sází na přeora-
né mýtině. Odpoledne si jde na chvíli zaplavat, zahraje si volej-
bal, čte si, večer  si zaspívá při kytaře a alou na kutě. Jana 
není ten typ, který by hned šel s prvním klukem. Už příliš dlouho 
čte mladosvětskou Sally a ví, že není žádný spěch, protože velká 
láska zaručeně jednou přijde a pak - možná i plánované rodičovství.
     Velká láska zatím schází po pěšině ke srubům na břehu kalné 
řeky.
     Jana sedí na pařezu a čte si Sýsovy básně, které jí někdy při-
padají až neslušné a které ji přesto čímsi přitahují. Však já vím.
          Pěšinka od tvých rtů ke klínu
          je dosud neprošlapaná
          Ale už přibývá záseků v sešitku tvého těla
     Jana vzhlédne od těch veršů neocudných a propadne se do modrých 
hlubin Eudiho očí. Na Intergalaturist je vždycky spolehnutí! Eudi 
se, pro změnu propadá  do hlubin jejího modrého trika Zrozpači-
tělá Jana si prsty přičesává krátce přistřižené černé vlasy. Je 
to zkrátka láska na první pohled, kterou vaši vzdělanci nazývají 
coup de foudre.
     Slovo dává slovo a slova se splétají v řeč, v níž je Eudi stá-
le sympatičtější. Eudi není žádný začátečník.
     Zřejmě ani tady nejsem    nadarmo.
     Po setmění Jana nejde spát do srubu, kam si lehkomyslná 
Olina brává na noc osmahlého kudrnáče Marka.
     Janě tentokrát komáři nevadí. Jana tentokrát neslyší, nevidí, 
pouze párkrát vzdychne ono známé souhlasné ne.
     Ne. Nejsem tady zbytečně.
     Vidím opálením půlená ňadra vyhupující se zpod stagovaného 
trika. Později vidím i ona místa, která jiný básník nazývá temný-
mi jetelišti.
     Je to krásné.
     Pro Janu až bolestivě krásné. A čím krásnější, tím i méně bo-
lestivé.
     Po chvíli vše utichá. a po další chvíli slyším to, co ten ni-
čema říká snad každé:
          Vracím se za noci
          Snáším se a hebce
          Přistávám na plošině