9
                                                                          
     "Jak můžeš myslet na jídlo," vzpomněl si znovu Rony a v jeho hlase za-
zněl vyčítavý ton. "Právě dnes, když ...
     "Hele, to je ale směšné," přeslechl jej Tony a ukázal prstem na obrovský 
plastický plakát, znázorňující dva rozjařené pány za stolem, nad nimiž svítil 
nápis  NEOPÍJEJTE  SVÉ  ROBOTY.
     "Proč myslíš? Sám dobře víš, co dokáže natropit opilý robot. V novinách 
jsem četl, že minulý týden jeden takový robot dokonce zabil svého pána."
     "Ale vždyť to je přece zakázané."
     "Samozřejmě že je. Ale víš, co tvrdil na policii? Že prý si myslel, že to 
vůbec není jeho pán, ale jiný, přestrojený robot, který chce pánovi ublížit. 
Ten opilec si představoval, že svému pánovi činí prospěch."
     "Nikdy bych nevěřil, že je něco takového možné. Vždyť většina robotů alko-
hol snáší." Ušli mlčky pár kroků, Tony stále v hlubokém zamyšlení.
     "Dobrá," vyrušil jej konečně Rony, "je načase, abych ti ukázal svůj nový 
objem."
     Tony si vzdychl. "Tak ukaž. Copak tam zase máš? Doufám, že to nedopadne 
jako posledně."
     Oba se při společné vzpomínce zasmáli. Pak Rony zalovil v kapse a vytáhl 
malou hliníkovou krabičku s jedním spínačem.
     "Tentokrát jsem to neobjevil já. Našel jsem to doma na půdě. Byl u toho 
i návod."
     "Tak už mě nenapínej a řekni, o co jde."
     "Podle všeho je to takový nedokonalý strojek času. Totiž, když zmáčkneš 
tady ten knoflík, vrátíš se přesně o pět minut zpět."
     "Hm, a to je všechno?"
     "To přece bohatě stačí! Vlastně ještě něco: zároveň také zapomeneš vše, 
co se v posledních pěti minutách přihodilo. Jako kdybychom ten strojek spustili 
právě před pěti minutami."
     "Tak mě napadá, jak víš, že už jsme he nezapli?"
     "Protože jsem tam pro jistotu ještě nedal baterii. Vidíš? Sem do toho otvo-
ru. Tak, a je tam," zasmál se Rony a zaklapl víko. Překvapený Tony reagoval 
svým obvyklým způsobem: vytáhl z kapsy kabátu láhev se svou oblíbenou Steedyho 
zelenou whiskou a notně si lokl.
     "Rony," zamlaskal, "jestli to opravdu funguje, tak to bude bomba." Opět si 
přihnul a lítostivě odhodil prázdnou láhev do samolikvidujícího koše na odpadky.
     "Neměl bys tolik pít, Tony. Ale vlastně máš pravdu, dnes je náš velký den. 
Tony, já už to asi nevydržím. Pojď sem ke mně, chyt se tady - ták - a už stačí 
jenom zmáčknout tlačítko ..."

                                  x x x x x x


     Tony a Rony se zastavili před ohradou se samosvítícími plakáty.
     "Hele, Rony, vidíš to taky? Neopíjejte své roboty," ukázal Tony na legrační 
plastický plakát, zobrazující dva rozjařené chlapíky sedící na zemi mezi polo-
prázdnými lahvemi. "To by mě zajímalo, proč by se chudák robot nemohl taky jed-
nou napít. Je přece vědecky dokázáno, že to přispívá regeneračním schopnostem 
jeho trávicích autobuněk."
     "Jenže nikdo neví, co je v takovém stavu schopen udělat. Nedávno jsem četl 
v novinách ..." Rony načal větu a zmlkl, plně zaujat reklamním videoplakátem, 
zobrazujícím testovací jízdu Sandyho gumového samohybu.
     "Já myslím," neopouštěl Tony téma, "že každý pán si může s robotem dělat 
co chce. Třeba ho í opít. Vždyť většina robotů alkohol snáší. Ostatně, pokud 
robot ohrožuje ostatní lidi ..." Tony se začínal zaplétat, jako vždy, když mu 
alkohol stoupl do hlavy.