15
                                                            
   Počítač na palubě vesmírné lodi netrpělivě mrkal svými
světélky a vysílal do svého okolí telepatické výzvy, ale mar-
ně. Žádná odpověď nepřicházela.

                        x   x   x   x


   Kos soustředěný na rohlík se neopatrně přiblížil k malé 
lžičce na samém okraji stolu. Nechtěně ji shodil a ta při 
svém pádu cinkla o židli. Kos se polekal a odletěl.
   Muž pod stolem se probudil a když se pozdvihl, udeřil se 
do hlavy o stolní desku. Láhev s vínem, stojící na stole se 
zakymácela a padla. Tím smetla dolů na zem hvězdolet mimozem-
šťanů, podobný průsvitnému tenisovému míčku. Dopadl hned ved-
le boty muže, který jej rozšlápl, když s klením vstával ze 
země, neboť mu víno z láhve začalo téci za krk.
   Pod botou mu cosi křuplo.
   - Zatracená sklenička, - ulevil si a v pokleku postavil 
na stole láhev se zbytkem vína.
   Shodou okolností přesně na vypálenou díru v ubruse, pozů-
statek po jedné nezdařené kosmické výpravě.


             _____________________________________


                           Robert Shekley

                             D é m o n i



   Artur Hammet procházel Druhou ulicí a pomyslel si, jaký 
se vydařil pěkný den. Opravdu jarní, ne příliš chladný, ale 
svěží a povzbudivý. Ideální den k uzavírání pojistek, řekl si 
v duchu. Na rohu Deváté třídy sešel s chodníku - a zmizel.
- Viděl jste to? - zeptal se řezníka jeho pomocník. Oba stáli 
ve dveřích řeznického krámu a pozorovali chodce.
- Co jsem měl vidět? - odpověděl otázkou tlustý červenolící 
řezník.
- Toho chlápka ve svrchníku. Zmizel.
- Zahnul prostě na Devátou, - broukl řezník, - co má být?
Řezníkův pomocník si nevšiml, že Artur zabočil na Devátou nebo 
přecházel Druhou. Viděl jen, že se chodec najednou ztratil. 
Nemá však smysl stavět si hlavu. Řekneš zaměstnavateli "nemáte 
pravdu", a co pak? Možná ‚ že ten mládenec ve svrchníku 
opravdu zašel za rok. Kam by se jinak poděl? Avšak Artur Ham-
met už nebyl v New Yorku. Ztratil se beze stopy.
   Na docela jiném místě, dokonce snad ne ani na Zemi, bytost, 
 která si říkala Nelzebub, pohlédla na pětiúhelník. Uvnitř vy-
vstalo něco, s čím tvor vůbec nepočítal. Nelzebub provrtával 
toto "něco" zuřivým pohledem, a měl taky proč. Dlouhá léta vy-
hledával magické formulky, dělal pokusy s bylinami a elixíry, 
prostudoval stohy knih o magii a čarodejnictví. Vše, co si 
osvojil, vložil do jediného titanského úsilí, a co se stalo? 
Objevil se jiný démon.
Něco ovšem mohl poplést nebo ingredience nemusely být úplně 
přesné: co ruka nebožtíka? Není vyloučeno, že tělo patřilo sebe-
vrahovi, dneska se nedá věřit ani nejsolidnějším obchodníkům.