jsem tu pro potulku. Aco dávaj za vinu tobě, kamaráde? Kupuješ 
dušičky za předražený ceny?“
   Řek jsem, že mě těší, že ho poznávám. Musel jsem vobdivovat,jak 
mu to hezky mluví. Úžasně vzdělanej člověk.
“Pane Armbruster,“ řek jsem. “Nemám ani páru, proč tu jsem. Vod-
vezli nás sem zkrátka a dobře — fotr, mámu i Lemuela. Lemuel ale 
chrní a fotr je nadranej.“
   “Taky bych se rád nadral,“ řek mi pan Armbruster. “To by mně pak 
nepřipadalo divný, že se tu houpáš půl metru nad podlahou.“
   Což mě krapet votrávilo. Nikdo nemá rád, když ho překvapěj při 
podobnejch věcech. Holt jsem si nedával pozor, ale měl jsem pocit, 
že ze sebe dělám blázna. Řek jsem, že je mi to líto.
   “To nic,“ řek pan Armbruster, převalil se podrbal se ve vousech. 
“Na tohle jsem čekal celý léta. Celkem vzato jsem měl příjemnej ži-
vot. Ale takhle se zbláznit je docela milý. Řekli ti proč vás lízli?“
   “Říkali, že prej máme atomovou pec,“ tok jsem mu. “Dám ale krk 
za to, že to nejni pravda. Mámo pec na dříví, to vím, protože jsem 
to dříví štípal. Ale určitě vím, že jsem neštípal žádnej atom.“
   “No kdyby jo, tak by sis to pamatoval,“ řek. “V tom bude asi 
nějakej politickej trik. Za tejden jsou volby. Roste tu opozice a 
starej Gandy ji chce rozbít, než si vůbec něco začnou.“
   “Nejradši bych byl doma,“ řek jsem.
   “Kde bydlíš?“
   Řek jsem mu to a von chviličku přemejšlel. “To jsem blázen. To 
jste u řeky, že jo — jako u potoka? Velkýho Mědvědího?“
   “Ani potok to nejni,“ řek sem.
   Pan Armbruster se zasmál.
   “Gandy tomu říkal Velká Medvědí Řeka. To předtím, než tam dal 
postavit Gandyho přehradu — trochu dolejc vod místa, kde bydlíte. 
V tom potoku nejni voda už nějakejch padesát let, ale starej Gandy 
prosadil, že mu na ni před deseti lety vodhlasovali hezký prachy. 
Dokázal zkrátka postavit přehradu jen proto, že říkel potoku řeka.“
   “Proč by to dělal?“
   “Dovedeš si představit, jaký prachy se daj na takový stavbě 
trhnout?“ zeptal se mě pan Armbruster. “Jenže si myslím, že asi 
Gandy stejně vyhraje. Když má jeden noviny, může si dovolit všecko. 
Hele, tady někdo de.“
   Přišel nějakej mužskej s klíčema a vodved pana Armbrustera. Za 
chvíli přišel jinej a vodved mě. Vzali mě do místnosti, kde byla 
spousta světel. Byl tam pan Armbruster a máma a fotr a Lemuel a ně-
jaký vazouni s revolverama. Byl tam taky takovej vrásčitej chlápek 
s pleší a s vočima jako had a co ten poručil, to všický dělali.
                            - 16 -