se pak daj dohromady a to je hrozně zajímavý. Napoprvý jsem se 
splet a proměnil ty železný tyče ve zlatý. Počítám, že jsem někde 
vynechal jeden atom. A pak mi to vyšlo správně a proměnil jsem ty 
tyče v nic. Vylezl jsem ven a znovu jsem je proměnil v železo. Nej-
dřív jsem se musel přesvědčit, e pan Armbruster spí. Bylo to 
jednoduchý.
   Byli jsme v sedmým poschodí nad ulicí ve velikánský budově, 
která sloužila částečně jako lapák a částečně jako radnice. Byla 
noc a tak si mě nikdo nevšim. Letěl jsem pryč. Jednou kolem mě 
prolítla sova, myslela si, že potmě nevidím, a tak jsem po ní pliv. 
A vopravdu jsem ji zasáh.
   Dal jsem to do pořádku s tou atomovou pecí. Vokolo byly stráže 
se světlama, ale já visel nahoře na nebi, kde mě žádnej nemoh za-
hlídnout, a dal se do toho. Nejdřív jsem ji rozpálil tak, že ten 
prevít, kterýmu pan Armbruster říkal grafit, se zčistajasna rozpařil 
a vodlít. Pak už bylo jednoduchý poradit si s tím neřádstvem dvěstě-
pětatřicítkou, 
že jo? — no a já to udělal a proměnil ji ve volovo. 
Udělal jsem to tak křehoučký, že to volovo začal rozfoukávat vítr. 
Brzo tam nic nezbylo.
   Potom jsem letěl proti směru toku potoka. Vody v něm nebylo, co 
by se za nehet vešlo a děda mi předtím řek, že jí potřebuju víc. 
Dostal jsem se vysoko do hor, ale neměl jsem kliku. Děda mi to 
začal dávat. Říkal, že prej malej řve, tak jsem si pomyslil, že 
jsem tu atomovou, pec neměl rozbíjet, dokud jsem si nebyl jistej, že 
budu mít nějakej proud.
   Jediný, co se dalo dělat, bylo přivolat déšť.
   Jsou na to různý fígle, ale já jsem zmrazil mrak. To jsem musel 
přistát, udělat si mašinu a vylítnout tam, kde jsou mraky. Chvíli 
to trvalo, ale dost brzo se začala blížit bouřka a potom začalo 
pršet. Jenže voda nech těla týct potokem. Chvíli jsem hledal, až 
jsem našel místo, kdo potok neměl dno. No jo, vony byly dole jesky-
ně. Tak jsem hezky rychle ty díry vyspravil. Žádnej div, že v tom 
potoku nebylo tak dlouho ani tolik vody, co by stálo za vomočení. 
To jsem teda teď dal do pořádku.
   Ti chlápkové, co tam měli hlídat, šli domů“. Myslím, že děda 
říkal, že jim nějak udělal malej, když začal řvát. Všický prej str-
čili prsty do uší, ječeli a mazali si to pryč. Prohlíd jsem vodní 
kolo, jak mi řek děda a trošku ho vopravil. Moc nepotřebovalo. Před 
sto lety stavěli vopravdu solidně – a taky to bylo dobře vyzrálý 
dřevo. Vobdivoval jsem kolo, jak se točí a točí, jak voda v potoku 
přibejvala — jo v potoku — teďkonc to byla hotová řeka...

                           - 20 -
                                                 1436/82 FV SSM