Po nadšeném ohlasu na povídku Jiřího K r t i č k y  v minulém 
věstníku uveřejňujeme další dílo tohoto autora sci-fi s duší básní-
ka z dalekého Šumperka, narozeného roku 1963.

Jiří  K r t i č k a :  UPŘÍMNÝ  AŽ  DO  KONCE

   Chodba, v níž kamenně doznívaly Ravegnacovy kroky, byla pustá, 
obraz prázdnoty. Za celou dobu zahlédl jen vzdáleně se mihnout pár 
postav, jak ve spěchu něco snášely a jejich stíny rychle přebíhaly 
po stěnách. V natáčecím sále stály v jednom rohu nakupené kamery,ji-
nak jen barevné dráty a kusy papíru pokryvaly podlahu.
   Konečně se Ravegnac dostal k otevřeným dveřím v protějším průčelí 
a vydal se po úzkém chodníku k vile řídícího studia. Minul alegorické 
hlavičky v sloupoví, stoupal po pískovcových schodištích zbavených ko-
berců a okna bez závěsů mu jasně osvětlovala prostor středního sálu. 
Z jeho galerie zahlédl spuštěný lustr čekat asi na rozebrání. V ne-
všímavém spěchu ho obešel soužící, snášející obrazy zabalené do při-
krývek k letadlu na zadní ploše zahrady. Ravegnac naslouchal, jak za 
stěnou skřípají parkety, potom udělal zbývající krok a zaklepal na 
poslední dveře.
  Při vstupu se zachvěl podzimní vzduch, hustě dýchající dovnitř 
otevřenou terasou. Hartmannsdorff seděl nad rozložitým stolem a pro-
bíral se v několika dokumentech z vršitého stohu papírů. Ravegnac 
usedl do protějšího křesla. Byl v jediné místnosti, která si zacho-
vala svůj dřívější stav.
   "Tušíte, proč jsem vás dal pozvat," obrátil se k němu Hartmannsdorff 
"je to poslední možná chvíle pro náš rozhovor. Situaci ostatně ovládá-
te, k tomu vám nemusím nic dodávat." Smetl papíry se stolu a rychle 
se postavil. Cestou k terase odstrčil rozevřená dvířka sekretáře a pak 
se postavil proti oknu, aby se mu déle pohodlněji hovořilo.
  "Dnešní stav věcí," navázal,"vás ani mne zdaleka nepřekvapil. Logic-
ké vyústění událostí."
  Ravegnac čekal, že nezúčastněně odhadl své postavení. Teprve po 
chvíli řekl: "Mám za to, že se stáváme pouhými pozorovateli."
 "To je snad řečnická otázka, Ravegnacu. Jak jinak ? I to ovšem pro-
gram zahrnuje." Hartmannsdorff přešel o pár kroků a opřel se o pro-
tější rám okna. Ravegnac udělal totéž.

  Toho posledního dne přestala vysílat televize. Lidé, opuštěni na-
vyklou komunikací, rázem pocítili těsné zdi svých bytů a chtěli vy-
jít do volného prostoru. Po nekonečných schodištích se valily zástu-
py k východům z mrakodrapů, splývaly venku do jednoho neohraničeného 
davu a klesaly pod jeho náporem. To už se nedalo zamířit zpátky, ne-
dalo se pohnout jediným směrem.
  Neštěstí se zvětšovalo spolu se svým trváním, s koncem v nedohlednu. 
Ravegnacova vláda předvídala, že k němu dojde a nemohla mu zabránit. 
V období biogeneze, kdy lidstco pokrylo v několika vrstvách povrch 
kontinentů, byla stabilizace jedinou cestou, jak mu pomáhat.
   Ravegnac ztěžklou rukou pokrýval kilometry čar papír scénářů, aby 
je udělal, pokud možno, spokojeným. Také on usiloval o stabilizaci. 
A tak lidé mohli v klidu vysedávat ve svých pokojích, pojídat potravi-
ny z distribučního systému a dívat se přitom na televizi . . .