obrazovce".
Syn uraženě otočil přístroj na svého otce. Však ten už mu ukáže !
"Zdravírn tě," ozval se přátelsky otec.
"Já tebe taky",kamarádsky zamrkal Antar. "Pozoruju, že už ho zaučuješ".
"Tak trochu", skromně sklopil oči otec.
Syn zůstal stát s pusou dokořán. Je to vůbec možné ?
"Čekal jsem to. Mám datum jeho narození zatrženo," ukázal Antar u se-
be někam na stůl. "Takže válku ?"
"Ano."
"Stejně jako minule ?"
"Ano."
"Předpokládané ztráty ?"
"Asi pět miliónů."
"Stejný odpad jako minule ?"
"Ano. Nějak se mi to bouří v pohraničí."
"Objekty neporušit ?"
"Přesně tak."
"Stáhni si z té oblasti příbuzenstvo."
"Už se stalo. Nechal jsem tam jen Minexe s rodinou."
"To je ten, co ti dělal takové potíže ?"
"Jo, ten. "
"Takže dohodnuto, zaznamenávám si . . " na chvíli se odmlčel a rychle 
začal psát poznámky. Pak pokračoval:"Měl bych na tebe taky prosbu."
"Trápí tě nějaký problém ?"
"Bohužel."
"Rozsah ?"
"Asi tak stejný."
"Máme to srovnat taky neutronem ?"
" Taky. "
"Stejná oblast ?"
"Ano, pohraničí. Nějak se začali s vašimi moc přátelit."
"Takže to vezmeme při jednom, jako odvetné opatření. Dobrá záminka, 
ne ?"
"Krásná."
"Kdo zaútočí první ?"
"Myslím že bych to mohl být tentokrát já."