"Podívej se na to."
Syn vzal svazek do ruky. "Statistika ?" řekl při pohledu na titul-
ní list, ale poslušně začal listovat. Po chvíli se zarazil, obrátil 
o list zpět a pozorněji se zadíval na jeho obsah.
"Něco se ti nelíbí ?" ozval se diktátor.
"Nelíbí. Ta naše rozloha. . . Tak velkou zemi přece nemáme !" pohlédl 
na otce "To jsme urvali Exenu ?!" vzkřikl překvapeně a v očích se mu 
bojovně zablesklo.
"To n", mírnil diktátor svého syna. "Nařídil jsem jen, aby se ve sta-
tistikách hustoty obyvatel počítalo i s obytnou plochou."
"Ach tak," řekl mnohem klidněji syn, ale teď jako by pochopil, o co 
otci jde."Ale i tak je ta hustota příliš veliká," prohodil.
"To je ono !" nadskočil ve svém křesle diktátor. "O to právě jde !" 
rozplýval se blahem nad tím, jak mu jeho potomek krásně rozumí. Pak 
pokračoval:"A ty bys měl vymyslet řešení !" Syna to nepřekvapilo, byl 
zvyklý rozhodovat a poroučet. Přesto teď váhal.
"Jen směle !" pobízel ho otec.
"Tak třeba pokusit se rozšířit naše území."
"Prosím, ale jak ?"
"Válkou !" řekl pevně syn. Víc neříkal nic, čekal na další otcova slo-
va. Dočkal se.
"Bezvadný nápad, ale trochu bych ho upravil."
"Ale nejprve vyhlásíš válku."
"To opravdu můžu ? Ty jsi hodný tatínku," řekl nadšeně syn svým ještě 
dětským hlasem.
"Jistě. Poznáš diktátora z Exenu ?" zeptal se otec.
"Samozřejmě ! Vždyť je to náš hlavní nepřítel. Ve škole jsme se 
učili . . . "
Ta státní škola, povzdechl si otec v duchu. Už je načase, abych ho z ní 
dal pryč.
"Dobře, dobře, hned tě s ním spojím diplomatickým kanálem". Syn se po-
stavil před obrazovku videotelefonu do bojovné pózy. Za chvíli se na 
ní objevila hlava exenského monarchy.
"Antare !"začal syn bez jakéhokoliv jiného úvodu. "Vyhlašuji ti válku?"
"Ty jsi kouzelný," řekl s otcovským úsměvem nepřátelský monarcha.
"Určitě někde vedle tebe stojí tatínek, podej mi ho, prosím tě, k