Čik vtrhl do kabiny k Mutovi a vzrušeně hlásil :"Zase nějaká 
loď, veliteli. Co s ní ?" Mut se spěšně oblékl a utíkal do "velínu". 
Uviděl loď úplně jiného typu než byl minulý útočník. "Ochrannou ba-
riéru," stroze rozkázal velitel.
                         - - - - - - - - -
    Zagorev navrhl svému veliteli :" Což abychom jim přátelsky "zabli-
kali" na přivítanou !?" "Dobře", souhlasil Ostapenko.
                         - - - - - - - - -
    Mut ostražitě sledoval blížící se loď. Najednou zpozoroval zá-
blesky podobné těm z raketoplánu. Bez rozmýšlení sedl k ovládacímu pul
tu a stiskl tlačítko. Loď Goranů se zbavila dalšího protivníka, který 
 se jim doslova "rozplynul" před očima. Velitel zesmutněl. "Odletíme 
 co nejdříve", řekl úsečně shromážděné posádce a odešel do své kabiny. 
 Sedl si, strnule hleděl před sebe a jeho mysl ovládala zlost, vztek, 
 smutek a stesk po jeho krásném, mírumilovném a rozkvetlém domově- 
 - Goře. Jak se rozhodnout ?!
     Po dlouhé době, plné npjatého očekávání posádky na výrok veli-
 tele, vyšel Mut ze své kabiny, zasedl k panelu a sklonil se nad 
 ovládacími prvky dvou výkonných zářičů energie. Nasměroval je k 
 zmrzlým pólům planety a bezmyšlenkovitě stiskl tlačítka. Posádka bez 
 hnutí sledovala velitele, který jako by tím nepatrným pohybem vyčer-
 pal veškerou svou energii. Mut se unaveně, s lítostí v očích díval, 
 jak mizí ledovce polárních oblastí Země. Na planetě pod lodí Goranů 
 se odehrávala potopa světa. Čik přišel pozdě — nestačil velitele za-
 razit. Nyní se s hněvem v hlase zeptal : "Nemáš výčitky svědomí ? 
 Zničil jsi inteligentní civilizaci !" Mut upřel na svého zástupce 
 oči a dlouho neodpovídal. Ticho bylo čím dál tíživější. Nakonec se 
 přece jen ozval Mutův vyčerpaný, ochraptělý hlas. : "Inteligentní . . 
 . . . ? . . ! . . ? "