Jeden z fanatiků, urostlý mladý muž s psychopaticky vytřeštěnýma oči-
ma přibíhá ke mně. Uchopil mě za ruku a táhne k jednou z ohňů. "Ne-
jdeš s námi — budeš oběť !" Vleče mne na hranici. Zezadu do paže cí-
tím vpich. Jsem náhle neuvěřitelně malátný . . . asi nějaká droga . . 
nemohu se bránit . . . ani se nechci bránit . . . "Bohové tě přijmou 
a sestoupí dolů — raduj se ! " . . . nemohu se ani radovat . . . je-
den z davu přistupuje a zapaluje hranici . . . jsem přivázaný ke kůlu, 
pod nohama hořící chrastí . . . . kouř mne nutí k slzám a kašli . . . 
už to začíná pálit ‚ . . . . . . pálí . . . pá. . .
     To některý z fanatiků hodil nůž.
                   - - - - - - - - - - - -
BOSTON policejní stanice :
   "Inspektore, co je vám ?" "Nic, Butone. Jen jsem z tý čtyryadva-
cítky vyřízenej. A to skončí až za tři hodiny." Zazvonil telefon. 
Inspektor bere sluchátko do ruky s viditelným odporem, naslouchá, ob-
čas prohodí znechucené "ano". Hovor končí za necelé dvě minuty a obra-
cí se ke mně. "Vyjíždíme. Zas asi nějaká sebevražda."
   Zastavujeme na 54. ulici před vysokým činžákem ze třicátých let, vy-
stupujeme ze služebního vozu a pomalým krokem, s pocitem olova v no-
hou, stoupáme zvolna schod po schodu do třetího patra. Docházíme udý-
chaní, u dveří jednoho bytu nás očekává mladý zrzavý policista. Mlčky 
odstupuje od dveří a mlčky nás posílá pokynem ruky dovnitř. Hrůzný a 
v posledních dnech tak obvyklý obraz protrhl na chvíli naši tupou úna-
vu. Sedmičlenná rodina leží na studené kuchyňské podlaze. Šest zavraž-
děných dětí a otec, který se jako poslední oběsil. Na stole dopis na 
rozloučenou. Stejný motiv jako u osmdesáti procent sebevražd posledních 
dnů — hotová psychóza. Obava, že "ufoni" si podmaní lidstvo a ze Země 
si udělají "mimogalaktickou kolonii" - dnes už po čtyřicáté. Zbytečná 
smrt nás oba vždycky rozruší, clonou únavy probublává vztek na pisál-
ky z bulvárních plátků a jejich "hlubokomyslné" úvahy o tom, co čeká 
lidstvo při setkání s mimozemskou civilizací. Zase dalších sedm obětí 
hysterie a hrůzy z neznáma."
                         - - - - - - - - -
   Zatím Gorané pozorovali Zemi. Sledovali oblast Sibiře, viděli roz-
sáhlé plochy lesů, střídané obrovskými těžními komplexy. Místo husté 
sítě silnic ropovody a plynovody, železniční koleje. Velitel Mut se 
rozhodl sestoupit na nižší oběžnou dráhu. Čik usedl k řízení a polo-
žil ruce na řídící desku. Rozčilení z dlouho očekávaného setkání s 
obydlenou planetou vykonalo své. Čik ve snaze co nejrychleji splnit 
rozkaz velitele prudčeji pohnul jednou z páček. Loď začala rotovat, ro-
tace se zrychlovala. Čik po nárazu do hlavy omdlel. Loď vnikla do hus-
tých vrstev atmosféry a její plášť se rozžhavil. Teplota uvnitř lodi 
prudce stoupala. Mut se vzchopil první. Zalit potem, plazil se s vypě-
tím všech sil k řídícímu pultu. Ticho kabiny vyplňoval jeho sípavý 
dech, nabírající vzduch v hltavých doušcích. Jen síla vůle poháněla 
velitele kupředu. Z posledních sil se vzepjal a přitáhl páčku k sobě. 
20 kilometrů od zemského povrchu – v poslední chvíli ! Mut však netu-
šil, že jeho krkolomný manévr, stejně jako všechny dosavadní manévry 
lodi Garanů, sleduje bez ustání družice EAES.
   Ne základně Cap Canaveral byl připraven ke startu raketoplán Pol-
lenger pro průzkumný let či případné navázání styků s mimozemskou 
civilizací. V Bílém domě se jednalo o projektu "X" — tak byla tato