Fanziny
Digitalizované fanziny     Souvislosti     Seznam fanzinů     Obálky fanzinů     karel506@post.cz     Nechte vzkaz      Navštivte nás na Facebooku
 
první strana předchozí strana na úvod fanzinu další strana poslední strana
                                                              5
                                                                  
      Torzo přednášky je k dispozici u autora tohoto, ovšem 
      je zaznamenána nespojitou křivočaře modulovanou modrou 
      linkou a tudíž není vhodná ke zpracování jiným dekodérem 
      než autorovým.
      Loučíme se slavným Lipovým výrokem, který zvolal na 
      adresu pozemských vědeckých kapacit, když byl zproštěn 
      odpovědnosti za své činy:
      "Ukažte mi ve vesmíru jediného trpajzlíka a já pohnu 
      tou vaší zapšklou vědou!"

             _______________________________________


                          Jan Hlavička

                      V p ř e d  a  v z h ů r u !

   Noc je tichá a teplá. Jen se podívejte, jak oheň krásně 
praská, jak si pomlaskává nad tou dobrotou, sluncem vysušenou 
téměř doběla jako kosti na poušti. Jak šlehá přímo vzhůru, 
jako by ho vtahoval nějaký neviditelný komín. A to mi připomíná, 
že jsem vám ještě nevyprávěl o Barnabáši Novotném.
   Barnabáš Novotný byl vcelku sympatický kníratý přestři-
cátník. Vlasy se mu kudrnatily asi tak sto  osmdesát centimet-
rů nad zemí a vzdáleně připomínal barvotiskovou lidovou před-
stavu čerta. Bylo o něm všeobecně známo, že jede po ženských 
jako čert po hříšné duši. Galantní byl ke všem ženám bez roz-
dílu: ke kočkám, slepicím, ropuchám i opicím, k laním i k sa-
ním. A přinášelo mu to jejich přízeň, kterou si u některých 
ochotně a s radostí vybíral.
   Myslel i hlavou. Už tenkrát mělo druhé pohlaví rádo i 
trochu té takzvané inteligence, kteráž bývala nesprávně zto-
tožňována s částečnou duševní schopností, například pamětí, 
vtipem, kombinační schopností, a Bárny, nikdo mu jinak neřekl 
než Bárny, v pauzách mezi svým povoláním - dělal údržbáře ve 
Sluchotvaru, znáte to, utržená splachovadla, prasklé žárovky, 
porouchané zámky, odvzdušňování radiátorů, vyprazdňování 
pastiček na myši - a mezi svým koníčkem pilně louskal různé 
ty populárně vědecké magazíny a literaturu faktu. A když ně-
jaká ta nanynka sekala patky třeba s čapkovským pragmatis-
mem nebo Billingsovou metodou, převedl řeč na biotechnologie 
nebo na zpozemšťování Marsu, sundal jí brejle, odložil je na 
noční stolek a holka ráda přestala s těmi intelektuálskými 
žvásty a rázem realizovala svou metamorfózu v ženu.
   Bárnyho silně poznamenal dědeček. Otec na něj příliš 
velký vliv neměl, neboť záhy po porodu utekl do Jinozemska a 
na matku se pro změnu utrhl balkón jednoho prastarého domu, 
když si běžela vyběhávat výjezdní formality. Starý Klimeš byl 
uplivaný a užvaněný dědek, který měl na celém tom božím světě 
jenom předměstský domek, věčně  podělaného a uřvaného vnuka a 
vzpomínky. Vzpomínky na dobu, kdy pokrok jaře mašíroval mílo-
vými kroky vpřed, kdy se za Rakouska ještě jezdilo na koních 
a za republiky už mobilizovali v autech, kdy do školy šlapá-
val deset kilometrů bosky, kdy jako dítě neměl často co do 
huby. Teď si jezdí pro důchod tři stanice autobusem. Teď sta-
čí plivnout na teflonovou pánev a už to jede. A tak dál. Čím 
byl Bárny starší, tím více ho podobné řeči unavovaly Zvláš-(tě)

„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich