P O K U Š E N Í 

     V muzeu bratří Čapků v Dolních Svatoňovicích je zaznamenána 
a vystavena na odiv úvaha Karla Čapka, které praví, že má-li litera-
tura dosáhnout světovosti, musí být především národní. Jedním z těch, 
kteří splňují předpoklady českosti, je spisovatel Vladimír Páral. 
Jeho knihy nenechávají v tomto směru nikoho na pochybách. Jeho 
lidičky i děje jsou typicky české. A už se jim líbí nebo ne, čtená-
ři ho čtou.
   A pak najednou přichází tento v různých kruzích různě uznávaný 
spisovatel a předloží dychtivým čtenářům sci-fi příběh. Čtenář 
dychtí, protože je to přece Páral, nebo dychtí, protože to vidí u 
ostatních. Páral je podle statistiky nejčtenější československý 
spisovatel a najednou předkládá takzvaně pokleslý, okrajový žánr. 
Módnost? Objev nových možností? Vyšší stupeň uvědomělosti? Snad. 
Od každého trochu. V každém případě je to fakt, že formou sci-fi 
je možno výrazněji psát o současnosti. To, proč se třesou ruce lite-
rátům píšícím o žhavém dnešku, je tady elegantně odbouráno. Páralův 
příběh by se mohl s rozdílem několika technických detailů odehrát 
včera nebo zítra. Je to sonda do nitra průměrných českých lidiček, 
zkouška jejich charakteru i pocitu sounáležitosti ke skupině živoči-
chů nazývajících se lidstvo. Páral věří lidem a lidé to u něj vy-
hrávají. Ale kde zůstalo sci-fi? Je to sci-fi. Jak by ho napsal 
Páral. Pro spisovatele to bylo pokušení vyzkoušet si, co si může 
dovolit. Pokušení mu vyšlo od a až do zet. Ve svém zaujetí ale 
opomenul, že české abeceda končí písmenem žet. Místo tohoto písmena 
přilepil pér stránek, které snad měly vysvětlovat, ale místo toho 
působí značně nešťastně. Páral se jimi degraduje na malého českého 
človíčka. I když, kdo ví. Možná právě díky těmto pár stránkám 
mohou existovat i ty ostatní.


                                      Jan Holeček
                                      KZG Praha





                             - 11 -

                                              1363/82 FV SSM