Fanziny
Digitalizované fanziny        Souvislosti        Seznam fanzinů        Obálky fanzinů        karel506@post.cz        Navštivte nás na Facebooku  
 
první strana předchozí strana na úvod fanzinu další strana poslední strana
"Půjdeme dál, ne?" zeptal se druhý fotograf,ale místo odpovědi 
zaslechl známý umělý hlas: "Upozornění - jištěna - korelace - mezi 
mikroseismikou - a - elektromagnetickou - aktivitou - časová - 
korelace - 99.9997% - epicentrum - do - 60 m - od - modulu."
   "Asi puká tohleto sklo, jak chladne pod plachtou se slunečními 
články. Zvláštní ale je, že se to projevuje i na rádiových vlnách. 
Slyšíš to přece ve sluchátkách!"
   "Slyším. Počkáme si, co nám řeknou geologové."
   "Hornina se podobá sklu i svým chemickým složením," řekla geoložka. 
Na obrazovce se objevil mikroskopický snímek. "Zatím jsme nestačili 
udělat výbrusy, tohle je jen úštěpek. Křemen a křemičitany téměř bez 
vody a, jak vidíte, vnitřní struktura je velmi složitá. Tyto drobné 
nitky jsou z krystalického křemíku. Vrchní černá vrstva se podstatně 
odlišuje od vnitřku a po jejím osvětlení se v celém vzorku objevuje 
elektrická aktivita, říkám schválně aktivita a ne napětí protože 
průběh proudu je dost složitý. INI - záznam - tři - přehraj proveď." 
Kamínek na obrazovce vystřídala složitá zubaté křivka. "Já si 
myslím..."
   "Já taky," ozvalo se z hloučku a když i ostatní přikývli, promlu-
vil velitel. "INI - experiment - Kontakt - první - verze – vysílej 
- 1 MHz - proveď!" Anténa se otočila do podivné polohy směrem dolů, 
do černého skla. Počítač začal vysílat: " jedna, dva, tři? ..." 
"Už jsme se navysílali až až," zamyslela se geoložka, "venku se 
domlouváme rádiem."
   "Co tím chceš říci?" odporoval ji kdosi. "Lidská řeč je příliš 
složité. Mohli by ji maximálně opakovat a opakování není žádný důkaz 
inteligence."
   Číselná řada končila šestnáctkou. Astronauti čekali, poslouchali 
bezbarvé chrastění a šustění a pozorovali nepravidelně se vlnící křivku. 
Najednou šum zeslábl a reproduktor začal tikat: "jedna, dvě, tři..." 
Nikdo nepromluvil. "...šestnáct, sedmnáct, ...""Pochopili! Pokračují!" 
vykřikl kdosi. Řada skončila číslem 32, načež šum opět vzrostl. 
Vzápětí však zmizel téměř úplně a do ticha se rozlehl nepřirozený, 
ale přesto srozumitelný hlas: "Ustup mi ze slunce... Prosím."



                            Jiří Kolafa mladší      únor 1982



                              -4- 

                                            1361/82 FV SSM