můj!" Křepce naskočil do sedla, nastartoval a v okamžiku zmizel v noční 
tmě.
   Všechno tohle nám hned ráno Savuškin vyprávěl, hrdý na svůj důvtip 
a ochotu.
   Nikolaj Fedorovič se pouze zeptal, jestli ten motocykl byl koupen 
za hotové nebo na půjčku. Olinka se zajímala o to, jak byl král oble-
čen. Marie Michajlovna pochválila Savuškina za to, že pomohl člověku 
v nesnázích. A já jsem řekl, že půl království je slušná cena za moto-
cykl. Prostě všichni jsme Savuškina chválili, a on se rozeběhl po 
kancelářích, vyprávěl každému o svém chvályhodném činu a vyrušoval 
z práce, protože celý podnik žil kvartální uzávěrkou.
   O polední přestávce jsme se pokusili zjistit, co udělá Savuškin s 
tou svou půlkou království. Ukázalo se, že už má přesnou představu. 
Rozhodl se tam založit hřebčinec, aby mohl v případě potřeby posky-
tnout koně i jiným králům. Rozumí se za standardní cenu - půl krá-
lovství za kus.
   Savuškin už začal shánět odbornou literaturu, ale dny plynuly a 
král se stále neozýval. Začal být nervozní a nakonec oznámil na mili-
ci, že nějaký filuta mu ukradl jeho Jawu. Na milici mu slíbili pomoc 
a po úporném hledání našli v jakési strži úplně rozbitý motocykl. 
Tak jsme poznali, že samostatný ekonom Savuškin doplatil na svoji 
důvěřivost.
"Neumí jezdit, tak to rozsekal," lítostivě řeklo Olinka a začala psát 
zprávu pro náměstka.
"Motocykl ti rozbili a půjčku musíš splácet," nezapomněl poznamenat 
Nikolaj Fedorovič od svého sčotu.
"Jevgeniji Sevasťjanoviči, nic si z toho nedělejte, i bez motocyklu 
se dá žít," utěšovala Savuškina Marie Michajlovna.
   Zazvonil telefon. Čekal jsem, že zase zvoní ten nešťastník, který 
věří na zázraky a stále doufá, že se mu podaří zastihnout Vakluškina. 
Tentokrát zvonil král. Ptal se Savuškina, kam mu má poslat tu polo-
vinu království.










                              - 19 -
                                                     1441/82 FV SSM