Před ním, téměř v dosahu nazelenalých vln oceánu stála princezna 
a nedba je jeho pohledů setřásala ze sebe lehounké pavučiny svých 
šatů. Nahá pak vyčka la příhodný okamžik a vrhla se do vody.
   Arent ji ve spěchu napodobil, a pak už byli jen oni a oceán, 
ztráceli se jeden druhému mezi jeho vlnami a nacházeli se v jeho 
ta jemných hlubinách. Oceán je ukrýval před světem a objevoval 
jednoho pro druhého.
   Když byla Séla una vená, nechals se vlnami vynést na pláž a Arent 
ji následoval.
   Princezna s tváří obrácenou do slunce seděla vede hromádky svých 
šatů. Posadil se k ní a vzal ji kolem ramen:
   "Sélo, Princezno, už roky tě miluji. Abych ti mohl říct o své lás-
ce, musel jsem za tebou přijít sem, do království tvých snů. Odpusť 
mi to, jestli můžeš. Jen pro tebe jsem se naučil vcházet do cizích 
snů." Arent se odmlčel, se když Princezna nedala jediným pohybem, 
jediným gestem znát, že vyslechla jeho vyznání, pokračoval: "Nestačí 
mi přivoláva t si tvou podobu do snů, chci skutečně tebe, udělám coko-
li, v tvé přítomnosti mi nepřipadá nic nemožné."
   Arent pohlédl na nehybný princeznin profil a přitáhl ji k sobě, 
aby ji políbil. Vyhnula se jeho rtům a zastřeným hlasem řekla: 
"Tušila jsem to od prvního okamžiku, žádná má představa by se nedo-
kázala rvát tak opra vdově." Odtáhla se trochu a pokračovala: 
"Nejdřív jsem se vyděsila a chtěla tě zabít, teď ti děkuji."
   Arent vášnivě sevřel Princeznu do náruče, ale v tom se její tělo 
rozplynulo a na pláži po ní zůstala jen kupička šatů a pantoflíčky 
zpola za váté pískem.

   Arent zůstal chvíli bezradně sedět, s povzdechem vstal a sebral 
z písku své šaty a  princeznin modrý pantoflíček. Pak se vydal k 
zémku.
   Setkání s Princeznou si představoval jinak, prochází krajinami 
její duše, vstoupil do jejího nejužšího soukromí, ale nevěděl, jak 
trýznivé bude vědomí, že jde zas jen o drogou způsobený sen, ze 
kterého se teď Princezna probudila.
   Když došel do zámecké zahrady, roztřásl ho chlad jejího stínu, 
oblékl se a vešel do jižního křídla zámku. Pomalu prochézel pokoji, 
které již navštívil s Princeznou, připadali mu teď studené a tmavé.
   Chtěl nahlédnout do severního křídla, ale všechny dveře, které 
mohly vést do jeho pokojů, byly zamčené. Umíněně zkoušel jedny po 
druhých a přitom ho napadlo, že v zamčených pokojích je skrytá část 
princezniny osobnosti, skrývané možná i před ní samou. Jako na do-
tvrzení jeho myšlenek se mu podařilo poslední dveře otevřít. V ma-
lém růžovém salonku spatřil asi šestileté děvčátko zcela zaujaté 
panenkou. Opatrně, aby je nepolekal, dveře zase zavřel a tajemství 
osta tních mu už nepřipadala tak znepokojivá.
   Až teď si Arent uvědomil, že stále ještě drží princeznin panto-
flíček a odložil ho na otevřené okno. Pantoflíček se změnil ve velké-
ho modrého motýla a ten odletěl do zahrady.
   Arent se vrátil do vstupní haly, rozdělující zámek na dvě křídla 
a bezmyšlenkovitě vystoupil do prvního patra. Pokoj, do kterého vešel, 
byl zařízen ve stylu Ostrovní říše. Byl vyzdoben amforami s červeno-
černými reliefy hrdinů a bohů, jeho stěny byly vykládané perletí 
a nábytek z bílého dřeva byl zdoben kováním z masivního zlata.
   V oknech další síně spatřil Arent mohutné štíty hor, pokryté věč-
ným leden. Poznal bájné pohoří Tart, odkud kdysi přišel první Korant.
   Odtud vešel do pokoje zařízeného jako komnata ve skalním hradě 
dótského tyrana Mera. Sundal z police zapečetěný džbán dótského vína. 
Nalil si plný pohár, posadil se k masivnímu stolu a pohlédl z okna 
na plochou krajinu země Dótů.
   Jednou, až si Mer bude jistý svou silou, převalí se jeho hordy 
přes pohraniční průsmyky a v Teranu nebude síly, která by je zasta-
vila.
   Zájem o blaho státu a národa, tradiční cnosti Teranské šlechty 
se staly pro staré už jen vzpomínkou a pro mladé nesrozumitelným
                            - 9 -
                                                1445/82 FV SSM