že víceméně na žábu vyzrál on a dokázal jí, jak je hloupá ona. 
Jednoduše řečeno: nevěšte mu bulíky na nos, nemá to rád!
   Ani ne týden potom byl v deníku Malachovské zprávy článek o tom, 
jak pracovník veřejného stravování Svirelkin našel na své pravidelné 
zdravotní procházce žábu, která jej požádala o polibek. Jaké bylo jeho 
podivení, když se žabka proměnila v krásnou dívku, princeznu. 
Zpráva se nazývala Chvályhodný čin a byla zakončena oznámením, že se 
svatba pracovníka veřejného stravování a bývalé žáby koná tuto sobotu.
   Celé naše oddělení příjmu a výdeje litovalo samostatného ekonoma 
Savuškina..On, do hloubi duše rozezlen na zlomyslnou žábu, vší silou 
své osobnosti dokazoval, že mu nic není ani po zakleté princezně, 
ani po šťastlivci Svirlkinovi.
   "škoda, že žabka Jevgenije Sevasťjanoviče nepřesvědčila, že není 
jen tak obyčejná," řekla mezi dvěma výpočty na sčotu Marie Michajlovna. 
"Cha!" přezíravě frknul Savuškin. "Přesvědčit! Vy si myslíte, že 
jsem o této eventualitě neuvažoval?"
"A na co jsi tedy ještě čekal?" zeptal jsem se. "Mohli jsme být na tvé 
svatbě..."
"Cha !" zopakoval Savuškin. "Jestli to tedy chcete vědět, nepolíbil 
jsem ji proto, že se nechci ženit."
"Trouba!" zabručela do rachotu svého psacího stroje Olinka.
"Zakleté princezny se na ulici neválejí!" připomněl Nikolaj Fedorovič 
a dodal: "jinak by to nebyly princezny."
"Cha!" samostatného ekonoma se ozvalo potřetí, tentokrát už bez dal-
ších vysvětlivek.
   "Bodejďť! Jevgenij Sevasťjanovič je ještě mladý. A konec konců, 
na světě je víc zakletých princezen," podpořila Savuškina dobrosrdečná 
Marie Michajlovna a do telefonu ohlásila obvyklé: "Haló... Vakluškin, 
bohužel, není přítomen. Právě odešel."
   Uprostřed všobecného rozruchu si Savuškin vybral sedm dní dovolené 
a zmizel. Říkalo se, že celou tu dobu běhal po lukách a bezúspěšně 
líbal všechny žáby, které se mu podařilo chytit. Sám ale o tom, co 
dělal celý ten týden, neřekl ani slovo. Všichni jsme si zato všimli, 
že se stal zamřačeným, zamyšleným, ještě zamračenějším a nudnějším. 
Rozveselil se jenom jednou, a to když nám vyprávěl, jak ho chtěli 
napálit, ale on se nedal.
   "Nehodil jsem udici, sedím, najednou - bere! Vytáhl jsem rybu, 
vyndal háček, a ona najednou povídá: Savuškine, Savuškine, pusť mne 
zpátky do řeky!
"Chytal jsi na červa nebo na  těsto?" zeptal se Nikolaj Fedorovič 
od své práce.

                             - 17 -

                                                     1439/32 FV SM