Fanziny
Digitalizované fanziny        Souvislosti        Seznam fanzinů        Obálky fanzinů        karel506@post.cz        Navštivte nás na Facebooku  
 
první strana předchozí strana na úvod fanzinu další strana poslední strana
     Vladen Bachnov: Savuškin, který nikomu nevěřil 

   Hodiny v oddělení příjmu a výdeje odbily devět. Současně zahájil 
psací stroj svoji kulometnou palbu, zachrastily sčoty, ozval se 
rachot mechanické kalkulačky a poprvé se rozezvučel telefon. Stál
na stole naší plánovačky Marie Michajlovny, na všechny dotazy zvenku 
musela odpovídat sama a ona se s tímto každodenním utrpením od 
devíti do šesti s půlhodinovou přestávkou na oběd vyrovnávali smířeně, 
jak to už ani po sedmi letech nešlo jinak.
   Zrovna tak i nyní zvedla navyklým pohybem sluchátko a jako obvy-
kle odpověděla:"Haló... Vakluškin, bohužel, není přítomen. Právě 
odešel." Začal, normální pracovní den.
   Samostatný ekonom Savuškin se rozpovídal: "V našem městečku se 
dějí čertvíjaké podivnosti. Procházel jsem se u řeky a najednou 
koukám - proti mně skáče žába. Přiskákala a povídá takovým kuňkavým 
žabím hlasem: "Savuškine vezmi mne, prosím tě, do rukou." Vzal jsem 
ji..."
"Velké žába?" ozval se od své kalkulačky skladník Nikolaj Fedorovič.
"Obyčejná, ale na tom nezáleží. Vzal jsem ji do rukou a ona povídá: 
"Savuškine, mám k tobě velkou prosbu: polib mne!" Dovedete si to 
představit?"
"A proč to chtěla?" zeptala se naše sekretářka Olinka a zakládala 
do psacího stroje nový list
"Co je mi do toho?" vykřikl Savuškin. "Jak vůbec může mít takovéhle 
požadavky? Za koho mne považuje? To jsem nějaké ropucha či co, abych 
se s ní líbal? Vy byste to udělali?"
Žábu ne, ale kdyby to bylo kotě nebo pejsek, políbila bych. Já mám 
zvířata ráda," objasnila Olinka a vrátila se ke psaní upomínek. 
Zeptal jsem se: "A co bylo potom?"
"Co by bylo - pustil jsem ji."
"Ach, rozumím vám Jevgeniji Sevasťjanoviči," zdvihla Marie Michaj-
lovna hlavu od svých papírů. "U nás na chatě je letos také nějak mno-
ho žab." Její další úvahy přerušilo zazvonění telefonu a Marie Michaj-
lovna se chopila sluchátka: "Haló... Vakluškin, bohužel, není příto-
men. Právě odešel."
   Pokračovali jsme v práci. Jediný Savuškin se nemohl uklidnit a tak 
odešel do útvaru dlouhodobého rozvoje, kde znovu vyprávěl o drzé žábě, 
které ho podle všeho považoval za úplného troubu, když si myslela, 
že splní její prosbu. Potom odešel do plánovacího, k zásobovačům, 
a když končila pracovní doba, veškeré osazenstvo našeho podniku již 
vědělo, že samostatný ekonom Savuškin není takový hlupák, za jakého 
ho někteří považují. Ba ještě navíc z jeho vyprávění vyplynulo,
                              - 16 -

                                                  1438/82 FV SSM