upřely na jedinou osobu: byla to Gladys.
   Stála si tam před svým kamiónem, úžasná v šatech z bílé organ-
dy a čerstvá jako růžička. Nic neprozrazovalo, že podstupuje zkou-
šku. Ani stopa úzkosti. Ani jeden rozcuchaný pramen vlasů. Cítila 
jsem, jak se ve mně vzbouzí nenávist.
   Ostatní soutěžící se na Gladys dívaly odevzdaně. Zazněly trub-
ky a ženy odkraly plachty kamiónů. Byl to rozhodný okamžik – man-
želé byli konečně předvedeni. Tentokrát se však všechny zraky upře-
ly na kamión číslo sedmnáct: na Gregoryho.
   Oproti zvyku nikdo netleskal, ani nekřičel. Jen mrtvolné ticho. 
ženám bylo v té chvíli jasné, že mohou dát sbohem veškeré naději. 
Protože nikdy, nikdy ani v nejšílenějších snech si tak Gregoryho 
 nepředstavovaly.
   Seděl jako přibitý k opěradlu židle. Monolit. Obličej neměl tak 
napuchlý jako většina manželů dospěvších do stádia, které bychom 
mohli nazvat mamutí. Na čele se mu vrstvily těžké záhyby masa. 
Tváře neměl ani ochablé, ani měkké, byly to nádherné, tlusté, bifte-
kovité, převislé tváře. Krk byl tlustý, nezužující se kužel od hla-
vy k ramenům a tak gigantický, že místo aby se zakončoval nevyhnu-
telným panděrem, působil jako jednolitá masa. Byl dokonalý. Byl to 
sloup. Blok. Hora. Pevná a nehybná. Zvolna se pyšně otáčel. Tváří 
k nám, z profilu, zády a znovu tváří. Váha byla neodhadnutelná. 
Byl určitě ten nejtěžší, nejtlustší, nejmohutnější, nejkrásnější, 
jakého jsme kdy spatřily. Nenávist přítomných se změnila v zoufal-
ství. Naše vnučky budou Gregoryho možná považovat za pohádku, ale 
my, my jsme ho viděly. Pro nás už nikdy nebude soutěž existovat. 
Nikdo už nepomyslel na Gladysina muka za léta společenského pro-
následování. Ale jak jsme mohly ?
  Nastalo vážení. Publikum vřelo a bručelo. Před Gregorym jich by-
lo šestnáct. Rumpály zvedaly manžele na váhu a ohlašovaly se 
výsledky. 157 kilo, 170, 111 (smích v davu), l89, 195 (zde někdo za-
tleskal, asi příbuzný), 175, 156. Ale to nevzbuzovalo ani nejmenší 
zájem. Zděšené ženy, které se po léta snažily jen pro tento okam-
žik a které si nežádaly ničeho než poctivé soutěže, bez ustání pla-
kaly. Trvalo to jako věky. . . 183 . . . 142. . .