Téměř v každém čísle Věstníku si můžete přečíst povídku 
externího člena SFK Jiřího K a r b u s i c k é h o /Výlet,Vik-
tor, Svědomí. . ./. Mnozí čtenáři nám vyčítají nedostatek živo-
topisných dat jednotlivých otiskovaných autorů. Pokusíme se tuto 
chybu postupně napravovat. Protože v tomto čísle otiskujeme téměř 
"medailónek" J. Karbusického, věnujeme mu několik řádek. Narodil 
se 8.10.1961, trvalý pobyt má v občanském průkazu zaznamenaný slo-
vem Mimoň. Vystudoval SPŠ v České Lípě a nyní je posluchačem 4.roč-
níku VŠST v Liberci.
     Za svou povídku Výlet obdržel cenu pražského SFK — Huňáče ze-
leného.
     Je vedoucím libereckého SF kroužku. Zaměřil se v něm na 12—14 
letou mládež a snaží se vychovat možné budoucí nástupce či zaklada-
tele SFK.
     V dnešním čísle otiskujeme jeho "minutky", povídky, které vznik-
ly náhodně ve světlých chvilkách autorova života a jednu starší po-
vídku, která již dlouho neprávem zahřívala dno zásuvky, do které by 
někdy patřily úplně jiná dílka úplně jiných autorů.

Jiří Karbusický 

Syn diktátora vešel do pracovny svého otce.
"Otče, volal jsi." Neptal se, pouze konstatoval fakt.
"Ano !" Diktátor prudce zvedl hlavu od papírů, pohozených na stole.
"Netušil jsem, že přijdeš tak brzo," začal rychle rovnat listy do 
úhledných hromádek. "Nestůj, pojď si sednout." Druhé křeslo už by-
lo připraveno.
Posadil se.
"Asi tušíš, proč jsem tě zavolal," začal otec zeširoka.
"Vím, včera mi bylo deset let."
"Správně. A jak velí tradice, měl by ses po dosažení tohoto věku se-
známit s problematikou řízení našeho státu."
"Matka mi o tom řekla. Kdy začneme ?" Syn šel hned na věc.
"Právě teď," potěšil ho otec.
"Čím začneme ?"
"Samozřejmě tím nejlehčím — základními prostředky regulace počtu 
obyvatel."
"Tím ?" Synovi se nepodařilo skrýt zklamání.
Otec se tvářil, že přeslechl synovu poznámku. Přejel palcem po hra-
ně stohu lejster a jeden svazek vytáhl. Rozevřel ho, nahlédl do něj, 
schválil obsah kývnutím hlavy a podal ho přes stůl synovi.