"Dobře, dohodnutu."
"Ahoj, a někdy zase nashledanou."
"Ahoj."
Obrazovka zhasla.
Diktátor se obrátil na svého syna, který stál, neschopen slova.
"Válka bude," řekl otec vesele a šťouchl prstem do svého potomka. 
Ten se svalil do křesla.
"Ty s ním . . . ",.konečně se mu vracela řeč.
"Ano, je to můj dobrý přítel."
"Jak jen můžeš." Teď už se nesnažil zakrýt svůj odpor.
"Můžu, úplně klidně. A ty budeš taky moci - Antarův syn rychle dospí-
vá."
"Nikdy !"
"Budeš muset, když se budeš chtít udržet u moci. Jinak skončíš jako 
žebrák."
"Svůj národ nezradím !" vykřikl syn a vyběhl z diktátorovy pracovny. 
Diktátor seděl v křesle klidně dál. Svému synovi v útěku nebránil. 
Jen vzpomínal, jak on sám přijal toto sdělení od svého otce a trochu 
se divil, jak moc se mu jeho syn podobá. Ale to nic. Alespoň je tu 
jistota, že se také poddá a bude schopen vyslechnout ještě horší prav-
dy o metodách, nutných k udržení pořádku a klidu v této zemi ....

Jiří Karbusický :  

Přiletěl z hvězdných dálek a s rachotem dosedl na povrch planety. 
Mohl přistát i potichu, ale počítal se zvědavostí případných obyvatel. 
Zároveň počítal i s jejich lhostejností,byl konstruován tak, aby po-
čítal se vším. Nic ho nedokázalo překvapit. Uměl těžit z absolutních 
protikladů. Z porostu vykoukla hlava malého chlapce. Byl mladý, proto. 
doběhl jako první. Když zahlédl podivného obrovského brouka, zastavil 
se. Jeho zvědavost byla částečně uspokojena, začala se u něj objevo-
vat opatrnost.
   Potřeboval další impuls. Posel s tím počítal. Počítal i a pravým 
opakem. K prvnímu řešení se přiklonil jen pro jeho větší pravděpodob-
nost.
"Jsem tvůj přítel," vyslal telepatickou zprávu. Chlapec přistoupil 
o krok.
"Mám větší strach než ty," zněla druhá zpráva. Odvaha mladíčka vzrost-
la. Přistoupil docela blízko. Byl oděn do kožešiny nějakého zvířete. 
Zbraň neměl.