zeptají, jak jsme se psy spokojeni, můžeme říci:
tak se nám zalíbili, že jsme jim vyhradili celou plane-
tu. Chcete se na ně podívat? Prosím, nic není jednoduš-
šího.
     Vynikající nápad! A i kdyby nám pozemšťané přivezli 
další druhy psů, nebude těžké je přesvědčit,aby je pone-
chali v tom zvláštním psím ráji. Tam budou moci psi vlád-
nout, ale jen sami sobě. Ať si to zkusí!
     Charakovi o svém nápadu neřekne, ale hned po příjez-
du na Altair podá o všem hlášení. Určitě jeho návrh přij-
mou, protože je to nejjednodušší řešení. Neobsahuje žádné 
riziko.
     Morfad vyhlédl z okénka. Na kosmodromu se shromáždi-
ly davy lidí, které je přišly vyprovodit na dalekou cestu. 
Úplně vzadu spatřil Morfad malého, směšně nakadeřeného 
psíka, který za sebou táhl na tenkém řemínku mladou ženu. 
Chudák žena, pomyslel si Morfad, to psisko ji táhne kam 
chce, a ona je určitě přesvědčena, že je tomu naopak.
     Vzal ze stolu fotoaparát s barevným filmem a vyšel 
do chodby udělat si pár posledních snímků. Aby měl lepší 
výhled, otevřel dveře v boku lodi, i když to bylo z bez-
pečnostních důvodů přísně zakázáno. Vtom se mu cosi chun-
delatého připletlo pod nohy, on zakopl a vypadl ven. Vý-
křiky hrůzy shromážděných lidí provázely jeho smrtelný pád.
     =Ty dva dny, které jsme se zdrželi na Morfadově po-
hřbu,= řekl Charaka, =musíme teď za každou cenu dohnat, 
abychom dodrželi plán.= Odmlčel se a pak dodal: =Morfada 
je velká škoda. Měl skvělý intelekt, i když v poslední do-
bě byl trochu divný. Ale nakonec můžeme být ještě rádi, 
že jsme v expedici neměli víc nešťastných případů.=
     =Svatá pravda,= přidal se hned Kashim. =Mohlo to do-
padnout mnohem hůř. Co kdyby se to stalo tobě?
     =Ano, k tomu mohlo docela lehce dojít,= řekl Charaka 
a zpytavě pohlédl na Kashima. =Byli byste teď bez kapitá-
na.
     =Takové neštěstí bych snad ani nepřežil. Vůbec ne-
vím, co bychom si bez tebe počali, jak bychom si se vším 
poradili...=
     Kashim zmlkl, protože do kajuty potichounku vešel 
pes, posadil se Charakovi k nohám a zahleděl se mu do očí.
     =Tak co, chlupáčku,= řekl Charaka měkce a podrbal ho 
za ušima, =líbí se ti u nás?=
     =Opravdu si nedovedu představit, že...= začal hlasi-
těji Kashim.
     =Je ti asi trošku smutno, co?= pokračoval Charaka, 
pohladil psa a usmál se na něj.
     =Jak jsem už řekl, já bych to prostě nepřežil...=
     Ale Charak si všímal jenom psa, nic jiného ho nezají-
malo.
     Kashim pohlédl na =chlupáčka= s nepokrytou nenávistí. 
Pes na něj lhostejně upřel své hnědé oči. Od této chvíle 
byl Kashimův osud rozhodnut.

==========================================================


                        -10-